Bílá nemoc

Pejpinské malomocenství (Morbus Tschengi):
Laicky zvaná „bílá nemoc“ se odborně nazývá Morbus Tschengi nebo také Pejpinské malomocenství (tento název byl odvozen od hlavního města Pekingu). Poprvé ji popsal doktor Čeng z Pekingské nemocnice. První příznaky nemoci jsou bílé skvrny, které se objevují na tele. Tyto skvrny jsou bílé a necitelné jako mramor. V druhém stádiu nemoci tyto skvrny otevírají, což je provázeno silným zápachem. V této fázi odumírá maso nakaženého, což je provázeno silným zápachem a interními bolestmi. Smrt nastává přibližně 5 měsíců od nakažení. Bílá nemoc postihuje pouze lidi starší 45 let.

Literární historie a kritika:
Autor knihy, Karel Čapek, je dodnes znám pro svá antiutopická díla a díla, která mají varovat společnost. Divadelní dramat Bílá nemoc, který vyšel v roce 1937, a ve stejném roce byl i zfilmován, byl napsán už ke sklonku autorova života. Čapek chtěl tímto dílem varovat před rostoucí mocí fašismu, především potom toho v Třetí říši. Toto dílo se stalo jedním z důvodů, proč byl Karel Čapek gestapem prohlášen za nebezpečného a byla naplánováno jeho uvěznění (ke kterému nedošlo, jelikož autor ještě předtím zemřel). Prvním podnětem pro napsání této knihy byl námět autorova přítele, lékaře Jiřího Foustky. Námět spočíval v myšlence doktora, který nalezne paprsky, které léčí a zároveň jsou zhoubné (podobnost s rentgenovými paprsky používanými pro léčbu rakoviny). Avšak veřejnosti známější je také „konflikt ideálů demokracie a ideály neomezených diktatur“. Vliv obou podmětů je v knize znatelný. Autor pracuje s motivem civilizace, která ztrácí humanitu vlivem dlouhého míru a žádného násilí (podobné současné době). I přesto, že kniha je stará „pouhých“ osmdesát let, vyobrazení některých věcí v ní je velice zastaralé. Například Čína je vykreslená jako chudá a nemocemi prolezlá země, která měla raději zůstat kolonií Evropy, nebo fakt, že válku nejvíce podporují mladí lidé. Navíc jsou postavy mnohem více věřící než dnes. To všechno a další, tvoří knihu pro současného čtenáře zajímavou. Autor dál pracuje s myšlenkou jednotlivce a davu, která je základ pro většinu totalitních režimů. Autor se také vyjadřuje k nacionalizaci a smyslu války. Kniha byla ještě v roce jejího vydání zpracována do filmu, který režíroval a hrál v něm hlavní roli herec Hugo Haas, známý svým židovským původem. Zároveň byla ve stejném a nadcházejícím roce hra několikrát hrána na jevišti národního divadla. Hra byla znovu hrána až v 60. letech. Dnes je toto dílo považováno za klasiku české literatury a je také na seznamu četby k maturitě.

„Lepší vyhraná válka než nějaký mír“

Porovnání s filmem (1937):
Filmové zpracování z roku 1937, jehož režisérem, scénáristou a hercem v hlavní roli byl Hugo Haas, je od své předlohy vzdálen jen nepostřehnutelně. Ve filmu bylo natočeno několik scén, které v knize jsou jenom okrajem zmíněny. Dialogy filmu jsou jako „opsány z knihy“. Ne vždy jsou obrazy z knihy natočeny ve stejném pořadí jako v knize. Zároveň postava barona Krüga se ve filmu jmenuje Krog. Zřejmě největším rozdílem je postava doktora Martina, který v knize neexistuje.