Světová literatura 1

Světová literatura od konce 2. světové války do současnosti

Kontexty historické a společenské

• druhá světová válka: 1. září 1939 až 8. květen 1945 / 2. září 1945

  • vítězné mocnosti uplatňovaly svůj vliv v Evropě a ve světě

• kultura a umění po druhé světové válce

  • velmi různorodý rozvoj

  • architektura dostává nový prostor ve válkou zničených městech

  • tradiční realistické zobrazení se v sochařství nahrazovalo stylizovanými objekty (Henry Moore)

  • v sochařství a malířství mnoho protikladných směrů:

    • realismus

    • abstraktní tvorba: např. pop-art – umění související s reklamou a konzumem (Andy Warhol)

  • už ne jen štětce, ale i koláže, stříkání barev, otisky… důležitější než samotné dílo je proces prezentace (happening, konceptuální umění, performace)

    • umělci experimentují a vystavují různé předměty v nových souvislostech

    • pouliční graffiti se dostávají do galerií jako tzv. street art

• ústředními po skončení války se stala zejm. témata vzniku fašismu, antisemitismu, okupace, bombardování, hrdinství a zoufalství vojáků na frontě i v zázemí (klíčová témata prvních let po válce)

  • snaha podat svědectví o válečných zločinech a holokaustu

  • snažili se najít odpověď na otázku, kde se bere v lidech zlo

  • snaha vyrovnat se s válkou (nejen přímí účastníci, i dvě generace poté řeší stejná témata)

• změny v literatuře

  • postupně se proměňoval způsob zobrazení děje a hlavních hrdinů v románu

  • porušovalo se chronologické vyprávění a přibývalo psychologie

  • někteří autoři se snažili zrušit tradiční formu románu a experimentovali (subjektivní způsob zobrazování, stírání rozdílů mezi hlavními a vedlejšími postavami aj.)

  • na meziválečný „proud vědomí“ navazuje existencialismus (Jean-Paul Sartre, Albert Camus)

    • v 50. letech vzniká nový román (antiromán)

• od 80. let se stává populární psaní románů formou postmodernismu

  • postmodernismus je typický svou relativizací skutečnosti a různorodostí formy

  • autoři mísí žánry (např. historický, detektivní i milostný v jedné knize) a slohové postupy (vyprávění, reportáž, odborný text, úvahu, detailní popis, lyrické pasáže)

  • autoři: William Styron (Sofiina volba), Umberto Eco (Jméno růže), Dan Brown (Šifra mistra Leonarda), John Irwing (Svět podle Garpa)

• zobrazení subjektivních pocitů a názorů v mnohém vyhovuje poezie

  • skupina beatníků: Allen Ginsberg, Lawrence Ferlinghetti

    • bohémský život, velmi kritičtí, porušovali pravidla a tabu

• vymezení se vůči politice

  • Allen Ginsberg stál u zrodu hnutí hippies, když v roce 1965 inicioval na univerzitě s San Franciscu „květinový“ protest proti válce

  • v Anglii protestovali proti konzumnímu stylu života minulých generací „rozhněvaní mladí muži“

    • Kingsley Amis (Šťastný Jim), John Braine, John Osborne (Ohlédni se v hněvu)

  • další formou protestu proti společnosti a daným pravidlům se stalo absurdní drama

    • irský dramatik Samuel Beckett (Čekání na Godota), rumunský dramatik Eugéne Ionesco (Plešatá zpěvačka), americký dramatik Edward Albee (Kdo se bojí Virginie Woolfové)