Bohumil Hrabal - Postřižiny
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Básnické skupiny, které se představily na podzim 1947 v umělecké besedě:
Ohnice – k Ortenovi; sborník Ohnice; např. Kamil Bednář, Zdeněk Urbánek, Bohuslav Březovský
Mladí katolíci – časopis Akord, Vyšehrad; Vladimír Vokolek, Ivan Slavík, Zdeněk Rotrekl
Syntetický realismus – Jiří Hájek, Ivan Skála, Vlastimil Školaudy
Skupina kolem Mladé fronty – Oldřich Kryštofek, Jaromír Hořec, František Listopad
Skupina Ra – sborník Skupina Ra; Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenz, Oldřich Wenzl
Skupina 42 – Ivan Blatný (sb. Tento večer, Hledání přítomného času), Jiří Kolář (sb. Dny v roce, experimentální sb. Prometheova játra), Josef Kainar (sb. Nové mýty, Moje blues)
Mimo b. skupiny:
Oldřich Mikulášek (sb. Ortely a milosti, Šokovaná růže)
Jan Skácel (sb. Kolik příležitostí má růže, Hodina mezi psem a vlkem, soubor fejetonů Jedenáctý bílý kůň)
Generace května:
Miroslav Holub – Denní služba, Achilles a želva, Slabikář (b. Óda na radost), Jdi a otevři dveře (b. Pes v lomu), Beton, Naopak, …
Karel Šiktanc, Jiří Šotola, Miroslav Florian, …
Mladší generace básníků
Josef Hanzlík
Ivan Wernish – sb. Kam letí nebe, Těšení, Zimohrádek, Dutý břeh, Loutky, výbory Žil-nebyl, zasuté zahrady, …
Jiří Gruša
Petr Kabeš
Pavel Šrut
Milan Nápravník
Antonín Brousek
Václav Hrabě
Jiří Suchý
Jan Vodňanský
Jiří Kolář
Bohumila Grögerová
Josef Hiršal
Emil Juliš
Miloslav Topinka
Vladimír Burda
80. léta
Jiří Rulf
Michal Ajvaz
Miloslav Huptych
Zdena Bratršovská
Sylva Fischerová
Jáchym Topol (sb. Miluji tě k zbláznění)
Undergroundová tvorba:
Egon Bondy – Pražský život, Bez paměti by se žilo lépe
Ivan Martin Jirous – sb. Magorovy labutí písně
Bohumil Hrabal
* Brno – Židenice - + Praha
Dětství prožil v Nymburku (jeho adoptivní otec zde byl správce pivovaru; členem rodiny se stal i strýc Pepin, který prý „jednou přijel na 14 dní na návštěvu a bylo z toho skoro 40 let‘‘, strýc Pepin = 1. Hrabalova múza)
V Nymburku absolvoval gymnázium
V Praze studoval práva, sledoval pražský kulturní život (přitahoval ho surrealismus a filosofie Ladislava Klímy – expresionismus)
Po uzavření vysokých škol vystřídal řadu zaměstnání – pracoval v pivovaru, byl skladníkem, úředníkem notářství, sloužil na železnici (od dělníka na trati až po výpravčího)
Po válce dokončil studium práv; znovu vyzkoušel řadu zaměstnání – obchodní a pojišťovací agent, kulisák v tehdejším divadle S. K. Neumanna, dělník v kladenských hutích (těžký úraz), po uzdravení pracoval jako balič papíru ve sběrných surovinách (zde poznal pana Pritla – druhá H. múza)
Od 1962 pouze lit činnost
Většinu života prožil v Praze a na své chatě v Kersku na Nymbursku
V jeho tvorbě se spojuje oficiální, samizdatový a exilový proud č. lit.; jeho text mají mnoho variant, často své náměty několikrát zpracovával – bral zřetel na tlak politických poměrů
Typické rysy Hrabalových próz:
Zobrazuje prostého člověka; jeho hrdinové = většinou lidé z okraje spol., lidé staří, nemocní, fyzicky postižení, ztroskotanci, smolaři; nejsou příkladní, ale jsou hluboce lidští; mají jednoduchou živ. filosofii – prostě chtějí žít, jsou posedlí životem → „pábitelé‘‘ (pábit = dělat něco s vášnivým zaujetím, být posedlý zážitky); v životě Hrabalových hrdinů se stýká směšné s tragickým (→ satirická groteska); H. postavy cítí potřebu lidské soudržnosti; hl. nástroj jejich komunikace s ostatními lidmi – hovor, vypravování; často jsou to mluvkové, žvanilové, vychloubači, kteří přehánějí, vymýšlejí si (nejsou to lži v pravém slova smyslu, ale náhražky života, jediná možnost seberealizace); u většiny jeho hrdinů najdeme hluboko na dně duše smutek, bolest nebo neočekávanou citovou ryzost, hlubokou živ. moudrost = „perlička na dně‘‘
Většina jeho próz je bezsyžetová (nemá souvislý děj), ale jednotlivé epizody, vložené příběhy a historky jsou značně dějové (→ J. Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války)
Jeho povídky, novely a specifické lyrizované prózy tematicky čerpají z dětských zážitků v rodinném prostředí, z doby německé okupace a z života v bohémské Praze a polabském Kersku
V jeho díle: prvky poetismu i realismu, surrealismu i naturalismu; pevná kompozice x metoda proudu vědomí a asociativního řetězení motivů, metoda koláže – automatický záznam (vliv dadaismu a surrealismu) , metoda filmového střihu
Užití kontrastů: hrůza – naděje, krutost – něha, krása – ošklivost
Poetizace všednosti: popisuje „vznešené‘‘ vedle „nízkého‘‘ (např. užije metaforu vedle hospodských výrazů)
Osobitý jazyk – expresivnost: hovorový jazyk, obecná čeština, slang, vulgarismy, poetismy
Erotika, černý humor, ironie, groteskno