Bylo nás pět

1. Autor: Karel Poláček

2. Vydavatel: Československý spisovatel

3. Rok vydání: 1966

4. Žánr: humoristický román

5. Druh: Epika

6. Forma: Próza

7. Místo děje: český venkov

8. Doba děje: období přibližně jednoho roku

9. Děj: První přibližně polovina knihy byla zaměřená pouze na běžné věci z života hlavní postavy, Petra Bajzy. Hlavní náplní této části děje bylo seznámit nás s jeho přáteli. V prvé řadě zde byl Bejval Antonín, který byl Petrův nejlepší kamarád, měl mezi ostatními respekt, jelikož myslel jako velký vynálezce. Po Tondovi následoval Čenda Jirsák, který byl výrazný hlavně svou pobožností, často býval vyčleněn z party, jelikož se s někým popral, byl velmi hrdý a také tvrdohlavý. Dále tady máme Édu Kemlinka, který byl ze všech hochů nejméně výrazný, ale zato vždy držel partu a nějak moc nezasahoval do konfliktů. Mezi podle mého názoru nejzajímavější však patřil Pepek Zilvar, jehož otec byl válečný veterán žijící v místním chudobinci, jelikož tedy neměli moc peněz, Zilvar často kradl a nechodil do školy. Všichni hoši společně měli odvěké nepřátele, Ješiňáky, se kterými často bojovali. Petr měl i jednu kamarádku, Evu Svobodovou, dceru cukráře, která si kolikrát svou účast na nějaké klučičí zábavě zajistila podplácením cukrovinkami.

Kromě Bajzových přátel se zde objevoval také bližší popis maminky, tatínka a služky Kristýny. Maminka byla velmi typizovaná, tedy byla hodná, laskavá, pracovitá a milá. Naopak tatínek musel být rázný, přísný, šetřivý, ale spravedlivý. Kristýna byla popisována jako nevyspělá, možná až pubertální, avšak pracovitá.

Druhá polovina knihy už měla jednotný děj, vyprávějící o tom, jak Péťa snil o své cestě do Indie. Jednou ve škole se mu neudělalo dobře, a proto ho pan učitel nechal zavést domů, kde ho vyšetřil doktor a zjistil mu, že má spalničky. Od té chvíle Petr jenom ležel a spal. Ve svých snech viděl, jak mu táta a máma koupili z cirkusu indického slona Jumba, nechali mu ušít rudou čepičku a pustili ho společně s jeho přáteli Čendou, Evou, Zilvarem, Édou a Tondou na dobrodružnou cestu do Indie. V Indii se potkali se starým známým, který je seznámil s vládcem celé říše, a tak se dostali do té nejvyšší společnosti v celé zemi. Zilvar se náramně měl ke královské princezně, kterou nakonec i požádal o ruku, což se panu králi nelíbilo, proto mu dal 3 hádanky, na které odpověděl správně, proto nebyl popraven a svatba mu byla dovolena. Čenda, zrovna když byl Pepek u oltáře, hodil na ženicha zkažené vejce, jako protest proti nesprávnému chování Zilvara z chudobince, což vyvolalo velikou rvačku mezi chudými a šlechtou. Nakonec se tedy Petr ale uzdravil a jeho výlet do Indie, o kterém byl přesvědčen, že doopravdy proběhl, mu zůstal záhadou.

1. Hlavní postavy: viz. Děj

2. Jazykové a umělecké prostředky: Nespisovná slova, která však celému příběhu dodávaly tu správnou atmosféru, nářečí (meducína…), ichforma

3. Jak se mi kniha líbila? Kniha byla úžasná. Nejen, že byla velmi vtipně napsána, ale i zajímavě. Od jiných knih se lišila tak, že se zde vyskytovaly 2 dějové linky, tedy to, co se dělo v Petrových snech, v Indii, a to, co se mezitím dělo doma, jak se o něj starali rodiče, navštěvoval ho pan doktor, pil medicínu… Velmi se mi zalíbilo, jak prostá knížka to byla, ve své podstatě to vypadalo, jako kdyby knihu opravdu napsal malý kluk. Mám pocit, že zde nemám absolutně co vytknout, jelikož tato kniha je naprosto geniální a i kdybych se snažila, tak na ní žádnou chybu nenajdu. Čtení bylo oddechové.