ČD Dekameron

Základní tématika: převážně milostná (lehce erotická)

Informace o díle:

• postavy jsou typické realistickým přístupem k životu

• sto novel -> název díla (z řečtina déka -> deset, hémerá -> den)

• odráží dobovou mentalitu a mravy Itálie

• v průběhu nastupují i různá hlubší společenská a náboženská témata

• v centru (v souladu s renesančním pojetím) -> člověk a jeho tělesná krása, radost z pozemského života X kontrast k blízkosti morové nákazy za dveřmi dvora a rovněž protiklad ke středověkému soustředění se na „studia divina“ (poznání Boha)

• „vladař“ -> určí téma příslušného dne

• na úvod každého příběhu je stručně shrnuta hlavní dějová linie, poté už se ve vypravování vystřídá deset postav

• poutavé vypravování

• mnohdy překvapivé zakončení (pointa)

• Fiammetta -> podobná funkce jako Dantova Beatrice nebo Petrarkova Laura

Renesančnost:

• optimismus

• sebevědomí člověka spoléhajícího na své síly a schopnosti, žijícího podle přirozených přírodních zákonitostí

• pozemská láska není v rozporu s náboženskými přikázáními -> nová, renesanční morálka

• racionalismus a laicizace

• oslava každodenního světa lásky a vášně, chytrosti a klamu, skrblictví a štědrosti -> neučí sice, jak žít ctnostným životem, ale učí „umění, jak žít dobře“

• světská témata (láska, nevěra, zrada)

• kritika soudobých mravů (např. měšťanstva a duchovenstva -> jejich chamtivosti a hlouposti)

• žena jako rovnocenný partner muže

Dobová přijetí díla: Díky výrazné milostné složce bylo přijímání velmi rozporné. Dva roky před svou smrtí se Boccacio v záchvatu kajícnosti Dekameronu zřekl.