ČD Král Lávra

KRÁL LÁVRA

Autor: Karel Havlíček Borovský

Vznik: 1854

Literární druh: epika

Literární žánr: poezie

Jazyk: spisovný, zastaralý, jazykové prostředky typické pro pohádky, archaismy, hovorové výrazy, přímá řeč, ironie, alegorie, satira, epiteta, personifikace, anafora, epizeuxis, řečnické otázky

Vypravěč: er-forma

Kompozice: chronologické, 34 strof po 7 verších; rým nepravidelný (ABCBDDB)

Časoprostor: doba neurčena, Irské království (hrad, jezero, …); ve skutečnosti doba rakouského absolutismu v Rakouském císařství

Motiv díla: vychází z irské pověsti, tajemství krále (stydí se za něj), irská pohádka upravena různými českými prvky

Idea díla: výsměch hlouposti a marnosti, útlak (strach, koho popraví příště), kritika rakouské absolutistické vlády, oslí uši (politický symbol), poučení

Charakteristika postav:

1. Král Lávra

• Oblíbený, dobrý král, moudrý

• Stydí se za své tajemství

1. Kukulín

• Holič

• Mladý, závislý na matce („maminčin mazánek“), pracovitý, vystrašený

• Zoufalý z utajování králova tajemství

1. Kukulínova matka

• Stará, ovdovělá

• Má strach o syna

1. Červíček

• Hráč na basu

• Vynalézavý

• Skutečný Čech (muzikant, šikovný)

Vztahy mezi postavami:

1. Král Lávra + Kukulín

• Kukulín musí krále ostříhat, ale má strach; objeví jeho tajemství a svěří se vrbě

• Král se svěří do péče Kukulína a nezabije ho (na žádost matky)

• Král se nikdy nedozví, že jeho tajemství vyzradil Kukulín

1. Král Lávra + Kukulínova matka

• Král se nad ní slituje, jelikož vidí, že je na synovi závislá

1. Kukulín + matka

• Kukulín je na matce závislý a ona na něm, vzájemně si pomáhají

1. Král Lávra + Červíček

• Král ví, že za vyzrazení tajemství nemůže Červíček a proto mu nic nevyčítá

1. Král Lávra + lid

• Lidé mají krále rádi a poté, co se dozvědí o jeho tajemství si o oblíbí dokonce ještě více

• Král se za své tajemství stydí, ale nakonec zjistí, že si ho lidé váží pro jeho povahu a nejde jim o to, jaké má uši

Děj: U moci byl zrovna hodný a přívětivý král, avšak jednu špatnou vlastnost přeci jen měl. Jednou za rok se nechával oholit a svého holiče poté vždy nechal popravit. Lidem to bylo líto, jelikož jinak ho měli v oblibě. Každý rok si proto museli holiči losovat, na koho padne tento těžký úkol tentokrát. Vylosovali Kukulína, avšak jeho chudá ovdovělá matka se za něj běžela ke králi přimluvit a tak král svolil, že když Kukulín nikomu neřekne, co viděl, tak o nechá žít a bude ho moct holit jen on. Avšak Kukulína toto tajemství tížilo. Až jednoho dne potkal poustevníka, který mu poradil, aby šel své tajemství pošeptat do stromu vrby. Kukulín to udělal a opravdu se mu ulevilo. Jednoho dne přijeli muzikanti z Čech, ale při cestě se jednomu z nich ztratil kolíček k base. Vše vyřešil tím, že si uřízl proutek z vrby a nahradil tím kolíček. Když se dostali muzikanti ke královi na bál a začali hrát, tak basa začala všem prozrazovat královo největší tajemství. Král měl oslí uši. Všem bylo hned jasné, proč tolik starostí s holiči a král věděl, že už nemůže nic udělat. Časem si na královi uši všichni zvykli a život jim opět zajel do starých kolejí.