České divadlo od konce 18. století do sklonku 19. století

České divadlo od konce 18. století do sklonku 19. století

1. Rozvoj divadla v 1. a 2. fázi národního obrození

- divadlo jako důležitý prostředek ovlivňování společnosti

- úkolem divadla bylo :  zajistit pravidelná česká představení

 vychovat české herce

 vytvořit české hry

- první scény:  v Kotcích

 ve stavovském divadle (výjimečně se hrálo česky)

 ve vlasteneckém divadle Bouda na koňském trhu

- repertoár divadla Bouda:  překlady klasiků (Moliere, Shakespeare, Schiller,..)

 veselohry, komedie, frašky

 rytířské hry

vlastenecké, historické hry

Václav Thám

- herec, ředitel divadelní společnosti, dramatik

 Břetislav a Jitka

Václav Kliment Klicpera

- psal komedie a frašky, ve kterých kritizoval špatné lidské vlastnosti. Pokračovatel Boudy.

 Hadrián z Římsu

 Rohovín čtverrohý

2. 3. fáze národního obrození: Josef Kajetán Tyl

Josef Kajetán Tyl

- herec, dramatik, povídkář, prozaik, novinář (Květy)

- organizátor společenského života

- mnohostranná a uznávaná osobnost

- později roztrpčen kritikou a odchází do Plzně, kde umírá v osamění

Dramatická tvorba

a) ze současného života

 Fidlovačka - fidlovačka = ševcovský nástroj, ševcovská slavnost - vlastenecká hra ze života pražských ševců - ve hře poprvé zazněla píseň slepého houslisty Mareše „Kde domov můj“ na hudbu Františka Kroupa

 Paní Marijánka, matka pluku - adaptace

b) báchorky

 Lesní panna

 Strakonický dudák - příběh dudáka Švandy, který se kvůli penězům vydá do světa. Opouští svoji lásku Dorotku (věrná, moudrá, obětavá, statečná) a přítele Kalafunu (houslista, vlastenec). Ve světě se setkává sVocilkou (příživník a zbabělec). Nakonec se vrací domů.

c) historické hry

 Kutnohorští havíři - bouře havířů v Kutné hoře koncem 15. století

 Jan Hus - historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti

d) povídka

 Poslední Čech - povídka, za kterou byl kritizován Borovským za nevěrohodné vlastenectví

3. Národní divadlo

1862 - otevřeno Prozatímní divadlo

1868 - položen základní kámen Národního divadla

- divadlo bylo postaveny ze sbírky s heslem „Národ sobě“

- divadlo bylo projevem síly národa

Architekt: Josef Zítek

Malíři: Mikoláš Aleš (cyklus Má vlast)

František Ženíšek

Vojtěch Hynais (opona)

Sochař: Josef Václav Myslbek

Hudební skladatelé: Bedřich Smetana

Antonín Dvořák

Zdeněk Fibich

1881 - Národní divadlo bylo dostavěno a otevřeno Smetanovou „Libuší“

- o tři měsíce později vyhořelo

1883 - znovu otevřeno („Libuší“)

4. Realistické drama: Ladislav Stroupežnický, Gabriela Preissová, Alois a Vilém Mrštníkové

- rozvíjí se od 90. let 19. století, navazuje na J. K. Tyla

Ladislav Stroupežnický

- poznamenán tragickým pokusem o sebevraždu (zůstal mu znetvořený obličej), dramaturg národního divadla