Diva Bara

Josífek – rusovlasý malý chlapec, Bára byla jeho statnou oporou, měl ji rád proto, že byla silná a dokázala ho ubránit před škodolibými chlapci z vesnice. Byl dobrosrdečný, kamarádský, syn Kostelníkovic (ti mu nedovolovali se stýkat s Bárou, protože je prý podle nich ošklivá a hloupá, byli plní předsudků), Josífek byl úplně odlišný než jeho rodiče

Myslivec – hodný muž, který se zamiloval do Báry

Další autoři:

u nás

Karel Jaromír Erben – Kytice, Sládci, České pohádky

Josef Kajetán Tyl – Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Dekret Kutnohorský, Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Kde domov můj

Karel Havlíček Borovský – Epigramy, Tyrolské elegie, Král Lávra

ve světě

Charles Dickens (Anglie) – Oliver Twist, Kronika Pickwickova klubu

Honoré de Balzac (Francie) – Lidská komedie, Otec Goriot

Lev Nikolajevič Tolstoj (Rusko) – Vojna a mír, Anna Kareninová

Děj: Povídka vypráví o chudém pastýři Jakubovi, jež se oženil s chudou děvečkou Bárou. Po roce se jim narodila dívenka, kterou pojmenovali po matce. Matka však ještě v šesti neděli zemřela a Jakub zůstal se svou dcerkou sám. Lidé si mysleli, že při smrti Bářiny matky ji polednice vyměnila za jiné dítě, a tak začali Báře říkat Divá Bára. Byli přesvědčeni, že se v dítěti skrývají zlé nadpřirozené síly. 4ím byla Bára větší, Tím více o tom lidé byli přesvědčeni. Ničeho se nebála, nebyla pověrčivá, nevěřila na strašidla a jako jediná z dívek ve vesnici uměla plavat. Byla velmi silná a mrštná, dovedla zkrotit i nejzdatnější dobytče, kterého se báli i chlapci. Mnozí lidé ji proto neměli rádi a někteří ji považovali za čarodějnici. Jedinými opravdovými kamarády byl syn kostelníka Josífek a neteř faráře Elška. Josífek tajně Báru miloval a Elška byla její nejlepší přítelkyní už od malička.

Když děti vyrostly, odešel Josífek studovat do města a Elščina tetinka paní Pepinka poslala Elšku na 3 roky k její bohaté tetičce do Prahy. Bára zůstala sama doma s tatínkem a nadále mu pomáhala pást dobytek. Za tři roky se Elška vrátila domů a opět se s Bárou stali nejlepšími přítelkyněmi. Elška se Báře svěřila, že se v Praze zamilovala do doktora Hynka, kterého si chce vzít. To však netušila, že její tetinka Pepinka ji už ženicha vybrala. Měl to být bohatý a zbabělý vesnický správce. Elška byla velmi nešťastná a svěřila se Báře, že bude raději mrtvá, než by se provdala za správce. Bára chtěla své přítelkyni pomoci, a tak jednou, když odcházel správce z návštěvy fary, kde Elška se svou tetinkou a panem Farářem bydlela, přestrojila se Bára za strašidlo.

Už jistou dobu se ve vsi vykládalo, že v tamějším lese prý chodí bílá smrtka a straší tam a pan správce měl namířeno právě přes tento les. Šli ho doprovodit i pan kostelník a jeho pomocník. Když procházeli lesem, zjevila se přestrojená Bára a vyhrožovala správci smrtí, jestliže nepřestane chodit na faru za Elškou. Správce upadl do mdlob a kostelník i se svým pomocníkem utekli zpět do vsi, kde s sebou vzali i ostatní sedláky a šli hledat strašidlo, co je vystrašilo. Začali jej pronásledovat, ale na mostku přes řeku se jim ztratilo. Našli tam jen bílou plachtu a sukni, která patřila Báře. Ihned uspořádali shromáždění, aby vymysleli pro Báru trest. Nakonec rozhodli, že bude muset Bára strávit noc v Kostnici na hřbitově.