Edgar Allan POE - Havran

Takto kyvadlo klesá několik dní. Muž střídavě propadá bláznění, zoufalství a střízlivosti. Nakonec se kyvadlo dostane do vzdálenosti pouhých tří palců od jeho těla. Muž dostane nápad. Všude kolem něj jsou krysy. Vezme zbytek jídla a pomaže jím pouta. Krysy se na něj vrhnou a pomalu pouta přehryžou. Právě včas. Kyvadlo už začalo přeřezávat jeho oděv. Přetrhne provaz a uteče.

Náhle se kyvadlo vrátí na své původní místo a stěny (které jsou ze železa) se začnou rozpalovat a vzájemně se přibližovat. Původně čtvercový obrys stěny se teď stává kosočtvercem, v jehož středu je jáma. Rozpálené stěny tlačí muže stále víc do středu místnosti. Už je na samém okraji jámy, když se náhle ozval zmatený šum lidských hlasů a troubení polnic. Natažená ruka zachytila jeho ruku, když klesal v mdlobách do propasti. Byl to generál Lasalle. Francouzská armáda vstoupila do Toleda. Inkvizice byla v rukou svých nepřátel.

ELEONORA: povídka

Vypraví, že se jí před smrtí zavázal, že už nikdy nebude milovat, avšak on někoho potká. Zdá se mu, že mu Eleonora dává svolení.

FILOSOFIE BÁSNICKÉ SKLADBY:

Teoretické dílo, ve kterém popisuje, jak konstruovat báseň, aby byla úspěšná jako Havran.

o Kritérii jsou:

• Délka: 100 veršů.

• Idea krásy: Mladá Lenora.

• Tón: U Havrana je to smutek.

• Refrén: Zde jej nese někdo, kdo není člověk, tedy krkavec. Refrén umocňuje vyznění textu.

HAVRAN (1845)

• Havran jako symbol smrti, úzkosti, deprese, svědomí.

• Pracuje s podvědomím.

• Báseň je psána v ich-formě.

• Literární druh: lyricko-epická skladba, spíše převažuje lyrika.

• Literární žánr: baladická báseň.

• Kompozice: Chronologická, 18 slok, 108 veršů.

• Časté monology vypravěče

• Refrén Nevermore do češtiny překládáno většinou jako víckrát ne nebo nikdy víc, občas ponecháváno v originále.

• Jazyk: spisovný, místy archaismy, knižní slova, přímá řeč.

Básnické prostředky:

o Zvukomalba

Rýmy i v rámci jednoho verše – poloverš.

o Metafory (Havran možná vypravěče už nikdy neopustí.)

o Personifikace (Havran mluví.)

o Přirovnání („…vstoupil havran…bez poklony, bez váhání, vznešeně jak pán či paní…“)

o Anafory („Je to host… Pozdní host…“)

o Epifory („…usadil se znenadání v póze velmi výhružné/ – na poprsí Pallady – a v póze velmi výhružné…“)

• Motiv: Touha po setkání se zemřelou milenkou a zoufalství z její smrti.

• Symboly: Havran (smrt, zlo, prorok), prosinec v originále doba, kdy se dějí nadpřirozené věci

• Prvky romantismu: Půlnoc, havran, smrt a láska, hrdina splývá s autorem, opuštěnost hrdiny, ponurá nálada, důraz kladen na atmosféru a emoce.

• Celý příběh se odehrává ve vypravěčově pokoji.

• Postavy jsou dvě a to vypravěč a havran.

• Děj: Vypravěčem je osamělý muž trýzněný horečkou a především mučivými vzpomínkami na zemřelou dívku Lenoru, k níž marně hledá cestu čtením v okultních svazcích. Vystraší ho o půlnoci šramot. Ukáže se, že původcem podivných zvuků je krkavec, který vzápětí vletí do jeho pokoje a znepokojuje muže svou záhadností. Na všechny otázky, zpočátku míněné žertem, přitom odpovídá jedním slovem – nevermore. Mužův neklid se stupňuje v paniku a posléze v hrůzu. Snaží se krkavce vyhnat, ten ale zůstává na svém místě. V závěru vypravěč metaforicky konstatuje, že krkavec už nikdy neodletí z jeho duše.

• Překlad: Vítězslav Nezval, Vratislav Kazimír Šembera (první překlad 1869), Jaroslav Vrchlický.

• Anglické „Nevermore“ je podobné krákání krkavce, který se může učit lidské zvuky.

• Krkavec v tradičních českých, ale i mnoha jiných cizojazyčných, překladech básně označovaný jako havran ve shodě s tradiční literární symbolikou české poezie.

• Hrdina si uvědomuje, že bez havrana už nikdy nebude.

• Inspirovalo francouzské prokleté básníky.