Farma zvířat - George Orwell

2. Každý, kdo chodí po čtyřech nohách nebo má křídla, je přítel

3. Žádné zvíře nesmí chodit oblečené

4. Žádné zvíře nesmí spát v posteli

5. Žádné zvíře nesmí pít alkohol

6. Žádné zvíře nesmí zabít jiné zvíře

7. Všechna zvířata jsou si rovna

Zvířatům vládnou kanec Napoleon a kanec Kuliš, kteří se neustále dohadují. Napoleon všechny poštve proti Kulišovi a sám sebe učiní Velkým vůdcem. Je málomluvný, ale dokáže všechny přesvědčit o svém názoru. Hloupá zvířata s ním ve všem souhlasí a následují ho. Zvířata na farmě pracují mnohem více než dřív, chtějí si postavit mlýn, ale jejich životní podmínky se nezměnily, mají stále stejné příděly jídla. Sedmero je upravováno v prasečí prospěch, a jakmile ostatní zvířata protestují, prasata je umlčí svými argumenty. Po roce je produkce farmy stále nižší, což se svádí na vyhnaného Kuliše. Zvířata odhalují jeho pomocníky a popravují je, což je proti jednomu z přikázání. Zvířata se chtějí přesvědčit, jak přikázání zní, a shledávají, že je zde napsáno, že žádné zvíře nezabije jiné bez důvodu. I další přikázání byla pozměněna, ale zvířata si myslí, že už si je správně nepamatují. 1 Zvířata se přestěhovala do domu, začala nosit šaty, spát v povlečené posteli, pít alkohol a obchodovat s lidmi. Postupně také začínají chodit po dvou a navštěvovat se se sousedními farmáři. Napoleon farmě vrátil označení Panská. Lidští farmáři si povšimnou, že prasata vykořisťují své poddané mnohem více než oni svá zvířata. V závěru hrají všichni poker a není možné rozeznat, kdo je člověk a kdo prase. Na vratech už visí jen jediné pravidlo: „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“

Ukázka:

Celý den se mezi zvířaty povídalo, že starý Major, výstavní středně bílý kanec, několikrát oceněný ve své kategorii, měl v noci podivný sen, který chtěl vyprávět ostatním. Zvířata se tedy dohodla, že až pan Jones usne, sejdou se ve velké stodole. Starý Major (tak mu odjakživa říkali, ale na výstavy chodíval jako „Krasavec z Wellingdonu“) byl po celé farmě vážen natolik, že každé zvíře rádo obětovalo hodinu spánku, aby vyslechlo, co má na srdci. Major už byl ve stodole, natažený na vyvýšeném místě, na slámě pod lucernou visící z trámu. Bylo mu dvanáct let, a ačkoli v poslední době značně ztloustl a přerůstaly mu nikdy nestříhané kly, vypadal moudře a velkodušně a stále vzbuzoval respekt. Zvířata se pomalu scházela a uvelebovala se podle svého vkusu. První přišli psi Bára, Janina a Haryk, pak prasata, která se zabydlela ve slámě hned před Majorem. Slepice se posadily na okenní rámy, holubi v podkroví, ovce a krávy ulehly vedle prasat a začaly přežvykovat. Dva tažní koně, Boxer a Lupina, přišli současně a opatrně se uložili, aby neublížili menším zvířátkům ležícím v slámě. Lupina byla statná, mateřsky vyhlížející klisna středního věku a Boxer obrovský hřebec, který měl sílu dvou koní. Bílý pruh na nose mu dodával přihlouplý výraz – nebyl opravdu příliš inteligentní, ale požíval všeobecné úcty pro svůj čestný charakter a obrovskou výkonnost.