diderot-jeptiska

Jeptiška

Denis Diderot

Psychologický román. Psán formou dopisu, kdy nešťastná mladá jeptiška popisuje svůj život, svěřuje se s útrapami které prožívá a žádá o pomoc Markýze de Croismare.

Charakteristika postav:

Zuzana Simoninová – mladá, krásná, citlivá, nevinná jeptiška s okouzlujícím hlasem a zpěvem, hudebně nadaná - hraje na clavicembalo

sestra Uršula – jediná přítelkyně sestry Zuzany, milá, soucitná, obětavá

Markýze de Croismare – má laskavé srdce a soucítí s jeptiškou, bystrý, chytrý, vlivný mladý muž s živou a veselou fantazií

matka představená de Moni - moudrá, laskavá, shovívavá, měla sestru Zuzanu velmi ráda

advokát Manouri – snaží se využít svůj vliv a dostat jeptišku z krutého kláštera do jiného

sestra Tereza – žárlila na sestru Zuzanu, chtěla se vetřít do přízně matky představené, nepokojná, vyděšená, neopatrná

matka představená Kristýna- nastoupila po matce de Moni, pověrčivá, neměla sestru Zuzanu ráda, týrala ji zavírala do kobky, bičivala, nechala o hladu a žízni

otec Lamonie – vysoký, urostlý, veselý, příjemný, skvělý řečník, který viděl co se v klášteře děje a varoval Zuzanu před matkou představenou v klášteře Arpajon

Obsah:

Zuzana Simoninová byla nevlastní dcerou svého otce, matčiným uklouznutím z mládí. I když se všichni chovali tak, jako by o tom nevěděli, opak byl pravdou. Ona sama se to dozvěděla, až když vstupovala do kláštera. Neměla pěkné dětství. I když své dvě sestry převyšovala inteligencí, krásou a přirozeným talentem, neměli ji rodiče rádi a dávali jí to jasně najevo. V šestnácti letech ji rodiče poslali do kláštera Pany Marie. Zařadila se mezi novicky. Život v kláštere se jí vůbec nelíbil a neměla v plánu složit slib. Po dvouleté lhůtě, kdy působila jako novicka, ji rodiče přinutili ke slibu. Zoufalá Zuzana byla bezmocná. Při skládání slibu se však vzepřela a zajistila tak rodině nehoráznou ostudu. Po tomto incidentu ji nebyl ochoten přijmout žádný jiný klášter. Rodiče ji proto uvěznili doma v malé komůrce, kde byla ochotna strávit zbytek života. Právě v té době jí ale matka tajně prozradila tajemství o jejím otci. Zuzana tedy začala chápat postoj rodičů vůči její osobě, chápala je a odpustila jim. Podvolila se osudu, složila slib a odjela do kláštera v Longchampu. Ačkoli klášterní řád nenáviděla, velice si rozuměla s místní představenou de Moni, která s ní soucítila a snažila se jí oživit život. Tato milá představená však záhy zemřela a s příchodem její nástupkyně představené Kristýny nastaly Zuzaně kruté časy. Tato nová představená ji naopak z duše nenáviděla a postupně proti ní poštvala ostatní jeptišky, které ji krutě mučily a týraly. Zuzana několikrát pomýšlela na sebevraždu, ale bylo jí jasné, že by tak jeptiškám jen udělala radost. Rozhodla se tajně požádat o soudní zrušení svého slibu. Její žádost byla schválena a Zuzana si najala právníka Manouriho, který jí byl velmi nakloněn a hodlal plnit její zájmy. Když se jeptišky o celé kauze dozveděly, začaly Zuzanou ješte více pohrdat a představená ji dokonce prohlásila za lhářku a pohanku, i když sama dobře věděla, že v celém klášteře nikdo nemiluje Boha tak, jako právě Zuzana. Její slib zrušen nebyl. K tomuto rozhodnutí soudu přispěly hlavně Zuzaniny sestry, které se bály o svůj zděděný majetek po rodičích, přestože je Zuzana několikrát písemně ujistila, že na zmíněné dědictví nebude uplatňovat žádné nároky. Zamítnutím zrušení slibu skončila pro Zuzanu veškerá naděje a byla připravena v klášteře zemřít, což se díky nelidskému chování ostatních jeptišek nezdálo být nijak nereálné. Zuzanin právník věděl vše o Zuzanině utrpení a snažil se jí pomoci. Od svých přátel vybral peníze, které pak věnoval Zuzaně, a ta je mohla použít jako věno při přestupu do jiného kláštera, což okamžitě udělala. Byla to pro ni jen změna vězení, ale byla za ni nesmírně vděčná. V novém klášteře Arpajon opět nastal zlom. Místní představená, která se Zuzaně zdála víc než divná si ji okamžite zamilovala, a protože představené podlézaly všechny ostatní sestry, oblíbily si ji i ony. Nadměrná přízeň představené, která se od ní takřka nehla na krok, začala být Zuzaně postupem času až nepříjemná a trapná. Představená ji neustále líbala a hladila a zahrnovala ji všemožnými lichotkami. Zpovědní Lamonie Zuzaně poradil, aby se představené raději vyhýbala. Nic netušící nevinná Zuzana se se zpovědníkovou radou okamžitě svěřila představené, která v zápětí nechala vyměnit zpovědníka. Její zbožňování ale přerostlo únosnou míru a Zuzana se začala představené vyhýbat z vlastní vůle. Ta z jejího chování byla velmi nešťastná a svou zlobu si vylévala na ostatních jeptiškách. Zakrátko onemocněla a začala blouznit, načež zemřela. Přišla nová představená. Všechny jeptišky kladly smrt té minulé za vinu Zuzaně, a proto jí opět opovrhoval celý klášter a Zuzana nacházela útěchu v modlitbách. Nový zpovědník s ní cítil, protože ho potkal téměř stejný osud a pomohl tedy zorganizovat její útěk. Při útěku si Zuzana ošklivě poranila nohy. Po útěku zjistila, že svoboda není vůbec taková, jakou si ji představovala. Zaměstnala se jako pomocnice v prádelně, kde žehlila prádlo. Neustále se bála, že ji odhalí a pošlou zpět do kláštera. Choroba jejích nohou se stále zhoršovala, až jí Zuzana podlehla.