Havlíček Petrolejové lampy

Jaroslav Havlíček

Narozen 3. února 1896 v Jilemnici a zemřel 7. dubna 1943 v Praze. Vystudoval reálku v Jičíně a poté byl odveden roku 1915 jako jednoroční dobrovolník do 1. světové války. Zúčastnil se bojů v Itálii, Rusku a později i na Slovensku. Pracoval jako úředník v živnostenské bance, časopise Zvon. Byl představitelem psychologické prózy, romanopisec, povídkář a byl ryze českým spisovatelem. Své povídky publikoval v mnoha časopisech: Lumír, Zvon a Národní listy. Přátelil se s Antalem Staškem a jeho syn byl Zbyšek Havlíček.

V jeho knihách se střetáváme s rozmanitě degenerovanými jedinci, ať už mentálně nebo vlivem postupující nemoci. Havlíček je mistrem v sugestivním líčení tragických osudů, s jistou dávkou naturalistického koření. Vypráví střízlivě až téměř chladnokrevně. Byl skvělým vypravěčem. Některé jeho postavy vykazují mravní a duševní sílu. Jeho díla ovlivnili písmáci a spiritisté, napsal několik románů, jejichž děj je zasazen do maloměsta na přelomu 19. a 20. století.

Petrolejové lampy

Román Petrolejové lampy byl nejprve vydán pod názvem Vyprahlé touhy v roce 1935. Za nacistické okupace Jaroslav Havlíček toho dílo prohloubil jako základ zamýšlené trilogie Vejrychovsko. To však autor nedokončil – zemřel v roce 1943.

Děj románu se odehrává v severovýchodních Čechách v malém podhorském městě a nedaleké vesnici na přelomu 19. a 20. století. Jde vlastně o autorovu rodnou Jilemnici a přilehlý Hrabačov. Příběh je zaměřen na Štěpku Kiliánovou, dceru bohatého zednického mistra a selky z vejrychovského statku, která žije na izolovaném maloměstě. Její osud se spojí s vysněným mužem, bratrancem Pavlem Malinou, důstojníkem u rakousko-uherské armády, ze kterého se stal během služby syfilitik a začne u něj postupovat paralýza. Autor sleduje přerod z městské paničky v těžce pracující selku, která se navíc musí starat o umírajícího manžela, a můžeme sledovat, jak se její vytoužené manželství od počátku nezadržitelně směřuje k tragickému konci. Rodnou Jilemnici na severu Čech zachytil Havlíček s věrností historika v době, kdy se městečko, které těží z horského tradičního plátenictví, zažívá s nástupem továren a železnice doznívající konjunkturu. Tato doba je poslední kapitolou zahnívajícího Rakouska-Uherska se svou strnulou a upjatou společností.

Je to moderní psychologický román, část cyklu maloměstského života, dramatická gradace příběhu, naturalistické prvky a působivé scény zachycující atmosféru maloměsta. Má střízlivý, ale působivý věcný styl.

Příběh je rozdělen do tří částí:

• Lampy svítí a prostírá se

• V první, nejrozsáhlejší části autor nejprve představuje situaci Jilemnice, její pověsti, její charakter malého, tkalcovského a poněkud izolovaného města. Autor se zde představuje jako vypravěč – takové příběhu, který zažil ve svém útlém dětství. Je o něm zpraven do hloubky, proto může vstupovat s vysvětlujícím komentářem.

• Příběh se zaměřuje na dvě rodiny, rodinu stavitele Kiliána, který se do města přistěhoval, výhodně se oženil s bohatou selkou Annou Kiliánovu. Druhá je sedlácká rodina Malinů na Vejrychovsku, zde popisuje známou pověst o zemanovi Vejrychovi, který zde seděl během třicetileté války a údajně se zabýval černou magií. Také je fiktivně popsáno, jak čeledín Antonín Malina, otec Jana a Pavla, získal statek poté, co se původní majitel pomátl a svoje peníze rozházel po lese.

• Kiliánovým se v roce 1870 během prusko-francouzské války narodí dcera Štěpánka, které říkají Štěpka. Začne z ní vyrůstat poněkud hřmotná a nesympatická dívka, která se jen těžce zařazuje do společnosti maloměstského života. Proto utíká na Vejrychovsko ke svému strýci a bratrancům a tráví zde většinu času. Postupem času se ze staršího bratrance Jana stává sedlák a Pavel odjíždí na učení. Štěpka objeví talent u divadla, vypomáhá doma, ale není o ni zájem ze strany ženichů.

• Pavel se zběhl na kadetní školu, a když se jednou vrátí domů, dojde k jistému milostnému vzplanutí mezi ním a Štěpkou. Ze strany Pavla jde pouze o vypočítavost. Začíná se ukazovat, že jeho vojenská kariéra je příliš nákladná a statek začíná postupně upadat.

• V 90. letech nastupuje nová generace mladých, kteří obnovují zájem o divadlo, kde Štěpka znovu září. Jilemnicí projíždí první parní lokomotiva. Štěpka začíná nadbíhat mužům, někdy i s pohnutou minulostí. První končí příjezdem Pavla na silvestrovské slavnosti konce roku 1899, dobou vypuknutí druhé búrské války.