Havran - Edgar Allan Poe

Havran – Edgar Allan Poe

TÉMA: vzpomínání vypravěče na svou zemřelou lásku

MOTIV: smutek, samota, tajemno, havran, žal, krása, smrt

ČAS: napsáno v 19. století, zimní večer, pár minut až hodin (děj)

PROSTOR: básníkův pokoj

LITERÁRNÍ DRUH: lyricko-epická báseň (důraz na děj i pocity)

LITERÁRNÍ ŽÁNR: baladická báseň (s pochmurným dějem)

LYRICKÝ SUBJEKT: ich-forma, monology

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY: spisovný jazyk, archaismy, knižní slova, přímá řeč, refrén („nikdy víc“), kontrast (bílá socha = život, černý havran = smrt)

KOMPOZICE: chronologická, ponurá báseň, 108 veršů a 18 slok

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

• Vypravěč – smutná, zlomený smrtí své milé Leonory, snaží se rozptýlit knihami, ale vzpomínky jsou silnější, rozhovor s havranem ho ničí

• Havran – záhadný, bezcitný, zlý, pořád opakuje „nikdy víc“, vypravěč si myslí, že je symbolem zla a smrti

• Leonora – zesnulá milenka vypravěče

DĚJ:

Muž sedí v křesle a čte knihy, díky kterým má zapomenout na svou milou, ale jeho myšlenky se stále vrací. Ozvalo se ťukání, muž šel otevřít, ale přede dveřmi nikdo nebyl. Později se ťukání ozvalo znovu, a tak muž otevřel okno. Do pokoje vletěl havran a usadil se na soše Pallas Athény. Ze srandy a zvědavosti mu položil otázku, jak se jmenuje. Havran na to odpoví: „Nikdy víc“. Muž se ho ptá na další otázky, ale odpověď je pořád stejná. Po chvíli se muž rozčílí a snaží se havrana vyhnat. Havran zůstává sedět na soše a jeho odpovědi jsou stále stejné. Báseň končí beznadějně – havran v pokoji zůstal a muž se stále utápí v žalu. Havran (smutek) z jeho duše už nikdy neodletí, zůstane tam navždy.

Edgar Allan Poe

• 19. století (1809 – 1849)

• americký básník a prozaik

• zakladatel detektivní a hororové povídky

• zaměřuje se na vraždy, děs a hrůzu

• předchůdce prokletých básníků

• propadl alkoholu a drogám, onemocněl nervovou poruchou, pokusil se o sebevraždu

• jeho životní láska byla těžce nemocná a zemřela (po její smrti nejděsivější povídky)

• proslavil ho Havran

Další díla: Jáma a kyvadlo, Černý kocour (hororové povídky), Vraždy v ulici Morgue (povídka)

Literárně-historický kontext

Romantismus:

• vznik na přelomu 18. a 19. století

• hlavní hrdina – cítí rozpor, chce změnit společnost, uniká ze společnosti do přírody, touží po lásce

• důraz na cit, emoce a vášeň (ne na rozum)

• častá témata – láska, smutek, osamělost, naděje

• hl. hrdina je odcizený od společnosti, osamělý a nepochopený společností

• příroda jako zdroj krásy, inspirace a tajemna

• hrdinové vzorují pravidlům a osudu

• inspirace historií (středověk, legendy)

• představitelé – Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová

Další autoři

• Alexandr Sergejevič Puškin – Cikání, Evžen Oněgin (Rusko)