Horalka

Horalka

O díle: Horalka je snad nejautobiografičtější román v němž autor se stylizuje do role vypravěčky, celý příběh je psán v ich formě. Často zde nalezneme přímou řeč, jsou zde užity jak krátké věty, tak i rozvitá souvětí psané spisovným jazykem.

Námět: protiválečné dílo odsuzující válku ničící lidské životy, ale především jejch vztahy a vzájemné chování

Postavy: hlavní: Cesira

charakteristika: rázná, soběstačná, nedůvěřivá, energická žena, pro kterou je nejdůležitější její dcera Rosetta a obchod, lhostejná k okolnímu dění - nebrala válku jako zlo, tvrdila: "Vše jde dobře, když jde obchod dobře." Dokonce chtěla, aby trvala co nejdéle, protože ona z ní bohatla, avšak když ji i ona poznává zblízka, změní své názory.

vedlejší: Rosetta, Michele, Concetta,..

Doba a místo děje: (1943 – 1944) Itálie – Řím, Fondi, Sv. Eufemie -reálné

Obsah: Děj knihy je monologem hlavní hrdinky Cesiry. Ta vyrůstala v horské vesnici, ale v 16-ti letech byla provdána za hokynáře z Říma, kam se za ním také přestěhovala. Ráno uklidila celý byt, zašla na trh, pomáhala manželovi v krámě a poté, co se jí narodila dcera, většinu času věnovala jí. Její muž byl mnohem starší než ona a podváděl ji. Přestože ho Cesira nemilovala, žila spokojeně a pak, když zemřel, byla ještě šťastnější. Byla nezávislá, měla byt, obchod, peníze a svou milovanou dceru. Že byla válka, o to se pramálo starala. Ona sama ji pociťovala pouze větší poptávkou po jídle, protože si každý dělal zásoby. Protože potravin ubývalo a bylo stále těžší shánět nové, zvyšovala ceny. Přála si, aby válka trvala co nejdéle a ona tak bohatla nadále. Jenže když přišlo bombardování, její dcera chtěla Řím co nejdříve opustit. Cesira jí vyhověla. Sbalila něco málo jídla, co zbylo, obchod a byt předala do správy svému známému a poté utekly. Měly namířeno do hor k Cesiriiným rodičům, ale cestou se doslechly, že celá vesnice byla evakuována. Rozhodly se tedy, že se pokusí najít nějaké dobré lidi, kteří je u sebe nechají chvilku žít. Tak dorazily k domu, jehož majitelkou byla Concetta se svou rodinou. Ta je u sebe sice ubytovala a také je živila, avšak všechno si nechávala draze platit a ceny zdaleka neodpovídaly tomu, co dostávaly. V jídle, které již samo o sobě nebylo dobré, byly mouchy a jejich ložnice, zatuchlá a páchnoucí, byla plná štěnic. Když se Cesira s Rosettou navíc dozvěděly, že jejich hostitelé jsou zloději a vykrádají opuštěné domy, neváhaly ani chvíli a utekly pryč. Vydaly se za Cesiriiným známým, u kterého doufaly najít pomoc. Známý se jmenoval Tomassino. Byl to obchodník, který nedbal žádných nebezpečí a jen se honil za výdělkem. Také jim přislíbil pomoc, až když mu ukázaly, že mají dost peněz. Zavedl je vysoko do hor, kde měl bratra a kde již žilo několik uprchlíků z údolí. Stavení nebylo volné žádné a tak se ubytovaly v chajdě s tkalcovským stavem. Jelikož myslely, že se brzy vrátí domů, nesbalily si s sebou skoro nic a tak musely draze zakoupit ty nejzákladnější věci u místních rolníků. Všechny dny jsou velmi monotónní. Ráno vstanou, jdou pro dříví, uvaří si, prochází se a jdou spát. Matce s dcerou zvyklým na čistotu s pohodlí se zpočátku jejich nový, bídný život vůbec nelíbí, ale během devíti měsíců, které tam nakonec stráví, si zvyknou. Cesira dříve než její dcera, protože ona v mládí žila podobně, kdežto její dcera znala dosud jen městký život. Od nudy všedních dnů jim vypomáhá Michele, který oplývá jistým vzděláním a je jediným rozumným člověkem, se kterým mohou otevřeně hovořit. Ostatní bezustání mluví o válce, jídlu a Angličanech, kteří je stále nepřichází osvobodit. Jednoho dne přijdou do vesničky dva Angličani. Jsou velice zubožení, ale místní, kteří myslí jen na sebe a své problémy, si jich nevšímají. Jen Cesira s Rosettou jim nabídnou pohoštění. Je zrovna Boží hod a tak se rozhodly udělat výjimku a jeden den se pořádně najíst. Setkají se ještě s několika lidmi různých národností, ale tohle bude hrát v pokračování příběhu důležitou roli. Po dlouhé době strádání, naděje i zoufalství jsou opravdu osvobozeni a válka se pomalu chýlí ke konci. Avšak předtím než se tak stane, vískou projde skupina prchajících Němců, kteří zajmou Michela, aby je bezpečně provedl horami. V jedné vesnici se zastane rolníků a společně s nimi je zastřelen. Cesiru a Rosettu tu již nic nedrží a jakmile se dozvědí, že je v údolí bezpečno, okamžitě a bez rozloučení opouštějí horsku vesnici. V dolní vesnici, ve Fondi, byla spousta lidí a také amerických vojáků, kteří rozdávali potraviny a oblečení. Matka zjistila, že Řím ještě není dobyt a rozhodla, že se pokusí dostat k rodičům, kteří se snad už do svého domova vrátili. Bylo to daleko a armádní vozidla nesměla přepravovat civilisty. Ale ony mohly dokázat, že kdysi pomohly angličanům (ono vánoční pohoštění), a tak - jako poděkování za jejich štědrost - tam byly dovezeny. Avšak vesnice byla prázdná. Cesira a Rosetta se šly pomodlit do kostela, kam ale vzápětí přichází skupina spojeneckých, marockých vojáků. Matka po úderu do hlavy upadne do bezvědomí, ale její dcera je postupně všemi znásilněna. To zcela změní její do té doby poslušné chování a dobré myšlení. Její pobožnost i pohled na svět utrpí velkou ránu a jí ovládne lhostejnost ke všemu. Jediné, co teď chce dělat, je pořád se milovat, kdekoli a s kýmkoli. Vrácejí se do Fondi a shodou náhod se ocitnou znovu pod přístřeším Concetty. Rosetta se stává prostitutkou a se svou matkou už nepromluví skoro ani slovo. Ta je nešťastná a bezmocná. Zdálo se jí, že se chtěla oběsit, ale Michelův duch tomu zabránil. Tento sen jí myšlenky na sebevraždu opravdu odvrací. Po čase se dozvídají, že je již i Řím osvobozený a Rosettin milenec, Concettin syn Rosario, je tam odváží. Cestou jsou však přepadeni zloději, kteří Rosaria zabijí. S Rosettou to ani nehne, ani slzu neuroní. Cesira ví, že je ztracena, i když stále doufá, že někde v hloubi duše je pořád její dokonalou dcerou. Budoucnost vidí černě. Po tolika měsících konečně dochází k tomu, co si celou dobu přála - vrací se domů, živé a zdravé, a přesto není šťastna. Její počáteční lhostejnost k válce je dávno pryč. Už i ona pocítila její ničivé důsledky a ví, že válka všechno a všechny mění. Ale když se přibližují k Římu, Rosetta začne zpívat a plakat, za Rosaria i za všechny ostatní, kteří byli zasaženi válkou. Cesira je ráda, že přec jen se jí dcera tak úplně nezměnila a to jí dává jistou útěchu do dalších dnů.