Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Jan Kollár - referát

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (142,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

JAN KOLLÁR (1793-1852) narodil se v Mošovce na středním Slovensku psal literaturu uměleckou studoval v Bratislavě a pak v Jeně (Německo) sbíral slovenské lidové písně: Národnie spievanky Básnickým představitelem myšlenky slovanské vzájemnosti se stal Jan KOLLÁR. Jeho básnické dílo působící už na současníky dojmem vznešené monumentality, spojilo osobní prožitky s nadosobními ideály, které vyjadřovaly nový obsah obrozenského úsilí. Pro čtyřiadvacetiletého studenta Jana Kolára, rodáka z Mošovců na středním Slovensku, se stal největším životním zážitkem jeho pobyt v saské Jeně, i když tam strávil jako student evangelického bohosloví necelé dva roky. Blouznivý a přemýšlivý Kolár se zamiloval do dcery evangelického pastora, Vilemíny Schmidtové, kterou nazýval Minou. Setkal se s rušným životem studentské mládeže sdružující se ve studentských spolcích, které uchvacovaly Kolára smělostí a odvahou myšlenek. Profesoři podporovali hnutí mládeže a kritizovali politické poměry. Kolár musel mimoděk srovnávat s poměry v Rakousku, kde vláda pronásledovala každý pokrokový projev a nejednoho odvážného profesora zbavila místa. Když se vzepřel otcově vůli, aby zanechal studií, pocítil teprve v Jeně plně osobní svobodu. Mohl však i vidět stinné stránky německého nacionalismu: oslavování hrubé síly, povýšenost a podceňování jiných národů, zvláště slovanských. I když německé prostředí přitahovalo Kolára přírodními krásami, rozvitým kulturním životem a v neposlední řadě i milostným vztahem k Míně, přece jen posílené národní cítění mu nedovolilo zůstat v cizině. Kolár opustil Mínu i nabízené místo pastora a vrátil se domů, přesvědčen, že jeho místo je ve vlasti. V Praze se Kolár sblížil s Jungmannem, v Prešpurku s Palackým a Šafaříkem. Koncem r. 1819 odešel jako kněz do Pešti, aby tam slovenské evangelické menšině. Až po šestnácti letech si sem odvede Mínu, ale tehdy se už bude stárnoucí básník vzdalovat ideálům svého mládí . R. 1821 vyšla v Praze Kolárova sbírka Básně. V knižním vydání se neobjevili všechny básně které Kolár napsal, některé na Jungmannovo doporučení vypustil, protože by je cenzura nedovolila otisknout. Už tato sbírka obsahuje podstatné znaky básníkova uměleckého i občanského postoje. Ve srovnání se soudobou poezií vyslovovaly Kolárovi básně odlišný životní pocit. Ideálem Puchajerovy skupiny byla klidná vyrovnanost a umírněnost, typické měšťanské středocestí s pokojnou přírodou, láskou, přátelstvím a dobrým živobytím, stav dobré pohody bez velkých vášní a bez vzrušení. Kolár naproti tomu pokládá klidný život v přírodě za ztracený ráj mladosti a ani láska pro něho neznamenala trvalé a vyrovnané štěstí, ale neustálý neklid a vnitřní napětí. Napětí o to silnější, že milostný cit se střetává s láskou k vlasti. Nakonec básník nachází jakési polovičaté řešení, když půl srdce chce věnovat vlasti, půl Míně. Dlouhodobé Kolárovo odloučení od míny způsobilo, že bezprostřední prožitek se změnil spíše ve vzpomínku na lásku. Mína se stávala básníkovi víc a víc představou a to jí dalo podobu do jisté míry blízkou Dantově obrazu Beatrice. Z Kolárových básní které vyšly jen v časopisech nebo kolovaly mezi vlastenci v opisech, je významná elegie Vlastenec. Svobodný stát považuje Kolár za svobodné právo každého národa a osvobození slovanských národů mu splývá s osvobozovacím hnutím jiných národů. Uvědomuje si , za jak těžkých podmínek se vede boj, proto vyzývá vlastence, aby nahradili sílu velikostí ducha. Pobyt v Pěšti a svízelné podmínky, v nichž musel Kolár probojovávat slovenské menšině jazyková práva, vzdálenost od Prahy a podezřívání jemuž byl vystaven ze strany úředních míst, to všechno ztrpčovalo básníkovi život. Smysl smysl svého dosavadního života viděl v lásce k Míně a v lásce k národu. Oba ideály se začaly vzájemně prostupovat. Žil vzdálen českému i slovenskému kulturnímu prostředí, tedy „mimo vlast“, pochopil proto po svém i vztah k vlasti. Všechny tyto okolnosti ovlivnily další Kolárovu tvorbu. Zatímco v básních převažoval subjektivní postoj, ve Slávy dceři podřídil osobní prožitek ideálům nadosobním. Slávy dcera rozsáhlá básnická skladba uvedená před zpěvem obsahuje 5 zpěvů (původně 3) pojmenovaných podle řek protékajících slovanským územím (Sála, Labe, Dunaj, rozšířeno o Léthé – slovanské nebe a Acheron – slovanské peklo) zpěvy obsahují přes 600 vlasteneckých a milostných znělek = sonetů Hlavní téma: osudy Slovanstva, naděje na jeho slavnou budoucnost, láska k Míně (což byla dcera slovanstva = alegorie) a věčné milence autora Forma: elegie = žalozpěv nad zašlou slávou Slovanstva a zpěv o slavné budoucnosti Slávy dcera (1824) byla rozšířeným a přestavěným vydáním básní. Živá Mína se proměnila v alegorii slovanstva., milostná touha splynula s vlasteneckým citem. Jednotícím kompozičním základem Slávy dcery se stala představa pouti slovanskými zeměmi. První znělky, vzniklé patrně ještě v Jeně s související s pobytem v Sasku dali označení prvnímu zpěvu Sála. Oddíl znělek, v nichž se touha po vzdálené milence spojuje s básníkovým rodným Slovenskem, dostal pojmenování Dunaj. Mezi oba oddíly vložil Kolár zpěv Labe, spjatý s básníkovým pobytem v Čechách. Nejen na současníky ale i na pozdější generace působil nejsilněji Předzpěv. Předzpěv je patetická elegie nad slovanskou minulostí v níž často vítězilo násilí nad právem a spravedlností. Křivda spáchaná na slovanských národech je skvrnou v dějinách lidstva. Předzpěv není jen žalozpěvem nad slovanskou minulostí. Kolár dovedl i zde najít slova důvěry v lepší budoucnost slovanských národů. Do jednotlivých znělek uložil Kolár vedle milostné a vlastenecké lyriky i prvky didaktické a reflexivní, takže v některých z nich vyslovil přímo programově zásadní představy a naděje nové národní společnosti. Ve verších znělkyNepřepisuj svaté jméno vlasti kraji tomu, v kterém bydlímechápe Kolár pojem vlasti jako pospolitost jazyka a kultury. V konečné podobě z r.1832 obsahovala Slávy dcera kromě tří zpěvů prvního vydání ještě dva další - Léthé a Acheron, básníkovu cestu slova

Témata, do kterých materiál patří