Jan Kollár - referát

Dlouhodobé Kolárovo odloučení od míny způsobilo, že bezprostřední prožitek se změnil spíše ve vzpomínku na lásku. Mína se stávala básníkovi víc a víc představou a to jí dalo podobu do jisté míry blízkou Dantově obrazu Beatrice.

Z Kolárových básní které vyšly jen v časopisech nebo kolovaly mezi vlastenci v opisech, je významná elegie Vlastenec. Svobodný stát považuje Kolár za svobodné právo každého národa a osvobození slovanských národů mu splývá s osvobozovacím hnutím jiných národů. Uvědomuje si , za jak těžkých podmínek se vede boj, proto vyzývá vlastence, aby nahradili sílu velikostí ducha.

Pobyt v Pěšti a svízelné podmínky, v nichž musel Kolár probojovávat slovenské menšině jazyková práva, vzdálenost od Prahy a podezřívání jemuž byl vystaven ze strany úředních míst, to všechno ztrpčovalo básníkovi život. Smysl smysl svého dosavadního života viděl v lásce k Míně a v lásce k národu. Oba ideály se začaly vzájemně prostupovat. Žil vzdálen českému i slovenskému kulturnímu prostředí, tedy „mimo vlast“, pochopil proto po svém i vztah k vlasti.

Všechny tyto okolnosti ovlivnily další Kolárovu tvorbu. Zatímco v básních převažoval subjektivní postoj, ve Slávy dceři podřídil osobní prožitek ideálům nadosobním.

Slávy dcera

• rozsáhlá básnická skladba uvedená před zpěvem

• obsahuje 5 zpěvů (původně 3) pojmenovaných podle řek protékajících slovanským územím (Sála, Labe, Dunaj, rozšířeno o Léthé – slovanské nebe a Acheron – slovanské peklo)

• zpěvy obsahují přes 600 vlasteneckých a milostných znělek = sonetů

Hlavní téma: osudy Slovanstva, naděje na jeho slavnou budoucnost, láska k Míně (což byla dcera slovanstva = alegorie) a věčné milence autora

Forma: elegie = žalozpěv nad zašlou slávou Slovanstva a zpěv o slavné budoucnosti

Slávy dcera (1824) byla rozšířeným a přestavěným vydáním básní. Živá Mína se proměnila v alegorii slovanstva., milostná touha splynula s vlasteneckým citem. Jednotícím kompozičním základem Slávy dcery se stala představa pouti slovanskými zeměmi. První znělky, vzniklé patrně ještě v Jeně s související s pobytem v Sasku dali označení prvnímu zpěvu Sála. Oddíl znělek, v nichž se touha po vzdálené milence spojuje s básníkovým rodným Slovenskem, dostal pojmenování Dunaj. Mezi oba oddíly vložil Kolár zpěv Labe, spjatý s básníkovým pobytem v Čechách.

Nejen na současníky ale i na pozdější generace působil nejsilněji Předzpěv. Předzpěv je patetická elegie nad slovanskou minulostí v níž často vítězilo násilí nad právem a spravedlností. Křivda spáchaná na slovanských národech je skvrnou v dějinách lidstva.

Předzpěv není jen žalozpěvem nad slovanskou minulostí. Kolár dovedl i zde najít slova důvěry v lepší budoucnost slovanských národů.

Do jednotlivých znělek uložil Kolár vedle milostné a vlastenecké lyriky i prvky didaktické a reflexivní, takže v některých z nich vyslovil přímo programově zásadní představy a naděje nové národní společnosti. Ve verších znělky Nepřepisuj svaté jméno vlasti kraji tomu, v kterém bydlíme chápe Kolár pojem vlasti jako pospolitost jazyka a kultury.