Jmeno ruze

Jméno růže

Autor: Umberto Eco

• narodil se v roce 1932 v italské Alessandrii

• vystudoval středověkou filozofii a literaturu

• po studiích v pol. 50. let se stal nakladatelským redaktorem a podílel se na vzniku volného uskupení avantgardních umělců, pozdější skupina 63

• od roku 1964 začal přednášet na univerzitě v Miláně, o rok později ve Florencii a od 70. let v Bologni, kde působí jako profesor dodnes

• jako profesor přednášel také na řadě zahraničních univerzit

• jeho obory jsou estetika, vizuální komunikace a sémiotika (je nauka o znakových systémech)

Další díla: Pražský hřbitov, Foucaultovo kyvadlo, román – Ostrov včerejšího dne

Literární druh: epika - próza

Literární žánr: detektivní, historický a filozofický román

Literární směr: 1. Polovina 20. Století, italská literatura – neorealismus, postmodernismus

Čas a místo děje: 1327, benediktýnský klášter v severní Itálii

Kompozice:

• 7 kapitol po dnech (viz. Dekameron) – 7 vražd, 7 ran apokalypsy

• kapitoly jsou děleny podle mnišských zvyklostí (např. večerní mše, nalezení mrtvoly)

Jazykové prostředky:

• spisovný jazyk

• archaismy – zastaralý jev

• latinské pasáže

• různé citace – při milování Adsa a dívky – citace Šalamounovy písně písní

• včleněny úvahové a teologické pasáže, vyprávění připomíná až líčení

• vyprávění v ich-formě (mnich Adso)

• sklon k mystifikaci – úmyslné klamání, šíření nepravdivých zpráv, předstírání

• symbolika – promyšlená kompozice – 7 dní, 7 ran, 7 vražd

• labyrint – celý svět je labyrint poznání (knihovna jako poznání) – Labyrint svět a ráj srdce

• název – Jméno růže – závěr knihy – někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci = myšlenka je, že ze všeho, co zmizelo, nám zůstávají jen holá jména

• název má být sám o sobě klíčem k výkladu díla – Jméno růže se mu zalíbilo, protože růže je symbolická figura nepěchovaná do té míry významy, že skoro už sama žádný nemá

• zdůraznění detektivního principu – Vilém z Baskervillu – Pes Baskervilský (A.C.Doyle – Sherlock Holmes a Watson jako Vilém a Adso)

• odkazy na skutečné postavy – Vilém z Occamu (logika), Bernardo Gui (inkvizitor)

• intertextovost – vkládání citací z jiných děl – Bible – Janovo zjevení; antičtí autoři, Tomáš Akvinský..

• dvě roviny románu (syžet – schéma díla, i filozofující stati)

• typické jsou dialogy

• promluvy ke čtenáři

• retrospektiva

• mystifikace – autor popisuje, jak se mu do rukou dostal rukopis Adsona

• zabývá se problematikou středověku

• má promyšlenou kompozici

• odehrává se během 14. Století (1327)

• prostředí – Benediktinské opatství v severní Itálii

• epický román popisující události odehrávající se na severu Itálie v oblasti politické a teologické

• členění do sedmi kapitol podle sedmi dní a dále do podkapitol podle denního řádu regule benediktýnů (Prima, Tertie, Nona..)

• zachovává antickou souslednost místa, času a děje