Jmeno ruze
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Den:
Při prohledávání Beregarova pokoje najdou zakrvácený hadr. Řídí se podle Zjevení Janova (myšlenku apokalypsy jim vnukl Jorge), což je dovede do lázní, kde najdou mrtvolu Beregara.
Vilém s Adsem vyrábějí kompas a mapu labyrintu, protože se chtějí v noci opět vydat do labyrintu. Adso jde do knihovny dříve, než byli domluveni s Vilémem, ale nedá si pozor a je omámen bylinami, které tam jsou nastraženy pro nevítané hosty. Vyděšený utíká pryč a v tom někoho zahlédne, tak se rozhodne ho pronásledovat a dostane se do kuchyně, kde potká chudou dívku. Vlastně ji zachrání před znásilněním, ona jej však svede a on tak zhřeší, i po letech na to vzpomíná se silnými prožitky. Přijde tam Vilém a Adso se mu hned vyzpovídá.
Den:
Při ohledávání Beregarova těla zjišťují, že má černé polštářky prstů a jazyk, což způsobuje právě onen jed, který byl zcizen. Tyto znaky mají všichni mrtví stejné. V Beregarově hutně jsou nalezeny Vilémovy brýle.
Adso je stále omámen zážitkem z noci. Přijíždí obě delegace, jejich setkání končí roztržkou v oblasti teologických a filozofických otázek, vyvrcholí to procesem s bývalými členy sekty.
Inkvizitor Bernard Gui (skutečná historická postava), úhlavní nepřítel Viléma, chytí Salvátora a vesnickou dívkou, jak se chystá „čarovat“ – to usoudil z toho, že měli černou kočku (chystali černou magii – ďáblovy symboly). Musí být tedy společně s dalšími dvěma mnichy upálena.
Po zjištění více informací se Adso s Vilémem opět rozhodnou navštívit labyrint, nic zde nenaleznou. Ale objevy a důkazy je směřují k nějaké knize, kterou musí objevit.
Den:
Severin poví Adsonovi o podivné knize, kterou u sebe našel. Adso ho tedy pošle do své cely s instrukcemi, ať tam nikoho nepouští, dokud nepřijdou. Ovšem dříve než se k němu Vilém dostane, Severin je zabit a kniha je zcizena. V místnosti je nalezen i vrah, všechny důkazy k němu ukazují, je teda odsouzen k upálení.
Den:
Obě delegace odjíždějí, protože nedosáhly výsledku. Na ranní mši umírá další oběť, Malachiáš. Novým knihovníkem se stává Bengt, Vilém prozkoumává historii knihovníků a nalezne další zmínky o záhadné knize. Zjistí, že knihovníkem byl i Jorge, než oslepl. Bengt se bojí o život, protože knihovníkem může být podle tradice jen domácí mnich (on je Němec).
Opat nechce, aby Vilém pokračoval v pátrání. Ten ovšem zjistí, jak se dostat do tajného oddělení v knihovně (finis Africae) odkud kniha měla údajně být. Vydají se do knihovny a naleznou Jorgeho, který se tam schovává se ztracenou Aristotelovou knihou smíchu. On je rozhřešením celého případu, podle něj se všechny vraždy řídily rukou boží, protože řada zločinů sledovala rytmus sedmi polnic z Apokalypsy: Kroupy pro Adelma (byla to sebevražda), Krev pro Valentina (jen podivný nápad Berengarův), Voda pro Berengara (byla to jen náhoda), Třetina nebes pro Severina (Malachiáš ho udeřil astrolábem, protože neměl nic jiného po ruce), nakonec Škorpióni pro Malachiáše.