Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Renesance a humanismus

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (107 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Renesance a humanismus Rodí se zhruba v téže době – ve 14. století ve vyspělých městechseverní Itálie (hl. Florencie, Benátky),v 15. a 16. století se šíří ido západní a střední Evropy. Pojemrenesance se užívá někdy pro označení celéepochy, historického období, někdy pro označeníuměleckého a životního stylu, kultury toho období. Pojemhumanismus se obvykle chápe jakomyšlenkový proud, soustava názorůvyvíjející se souběžně s renesancí, někdy také jako myšlenkový proud období renesance, jedna ze složek renesančního úsilí. Ať tak či onak, v každém případě se renesance a humanismusprostupují, mnohé znaky jsou přisuzovány oběma a hlavně se vzájemně podněcují, podporují. Renesance a humanismus (podobně jako reformace) se snaží řešit krizi středověké společnosti a vytvářet předpoklady pro formování novověké společnosti. Renesance a humanismus neznamenají nějaký zlom, zvrat ve vývoji, rozchod s minulostí, téměř všechny změny, které přinášejí,mají své kořeny v lůně středověku. Vytvářejí sicenový pohled na člověka a na svět, ale nelze říci, že je zcela v opozici k tomu středověkému, neboť i ve středověku lze sledovat (i když nepřevládá) velký zájem o člověka a přírodu spojený se zájmem o antiku. Toto je však často opomíjeno a způsobuje zkreslené interpretace jak středověku, tak renesance. Ve středověku převládalo vnímání antiky a jejích hodnot jako projevů pohanských, které křesťanství překonalo (i když si z nich mnohé vzalo). V renesanci, jež sama sebe považuje za počátek nového věku, převládalo vnímání antiky jako něčeho, co lze znovu přijmout, vzít si za vzor, dále rozvíjet. Povědomí o antice však nikdy nevymizelo, jen se měnilo. Také je třeba říci, žerenesance a humanismus, jakkoli se obracely k pohanské antice, nebyly v rozporu s katolickým náboženstvím. Pouze překonávaly jeho středověký rozměr (obohatily jej). Většina vynikajících osobností renesance a humanismu byli zbožní a věřící lidé. Další problém spočívá v tom, že sami renesanční vzdělanci sice byli přesvědčeni, že právě jejich doba znamená obrození kultury a civilizace, období od 5. do 13. století nazvali hanlivě středověkem, tj. temným středním věkem, barbarskou přetržkou mezi dvěma obdobími kultury a civilizace, přitom však mohli navázat a také navazovali na mnohé snahy, tendence, ale i přímo poznatky onoho „temného“ středověku. Renesance(z lat., fr. či it. – znovuzrození, obrození) - snaha změnit způsob myšlení a života (životní styl), vymanit se z toho středověkého (který už nevyhovuje, nestačí) zdůrazňováním pozemského života, všestranného rozvoje osobnosti. Proto se pozornost obrací k antice, v níž je hledána inspirace a vzor (viz renesanční pojetí antiky výš). Humanismus(z lat. humanus = lidský) - zvýšenýzájem o člověka a jeho podstatu, tj. lidskost, zájem o jeho pozemský život (radosti, strasti, potřeby, rozvoj…), o jeho místo ve světě. Zdůrazňuje se lidskádůstojnost, právo na svobodné rozhodování, ale i zodpovědnostza své konání. - zvyšuje se zájem také opoznání člověka, na znamení toho humanisté od studia teologie a věcí božských odlišují tzv.studia humana – studia záležitostí lidských (jazyk, literatura, filozofie, historie, právo, estetika) - Humanismus v užším smyslu – literární a vědecké hnutí, které se zabývá přímým studiem antických rukopisů, tj. ne zprostředkovaně z různých opisů jako dříve – uplatňuje se zásada ad fontes (k pramenům). Přináší to nové pohledy, nové chápání, zhodnocení a výklad děl. Renesanci i humanismu společně můžeme tedy přisoudit tyto znaky:antropocentrismus, individualismus, racionalismus,obrat k antice, k jejím hodnotám, umění, myšlení, životnímu stylu. Ve středu zájmu je člověk jako jednotlivec (individualita), jenž má své přirozené potřeby a touhy a je vybaven rozumem, který má používat a rozvíjet. To všechno znamená změnuživotního pocitu a životního stylu člověka: - zatímco lidé středověku spíše potlačovali své přirozené lidské potřeby a upínali se k očekávání spásy na onom světě, renesanční lidé touží po plnohodnotných, opravdových, intenzivních citových i smyslových prožitcích; - chtějí už zde,na tomto světě,dosáhnout spokojenosti a štěstí; radují se ze života, ze všeho, co přináší uspokojení - stále věří v Boha a posmrtný život, zároveň se však neodříkají ničeho, co zpříjemňuje existenci už zde na světě - důvěřují svému rozumu a schopnostem, cení se vzdělanost, společenská aktivita, tvůrčí schopnosti. - se zájmem člověka o svět, jenž ho obklopuje, vzrůstá také touha poznat ho a pochopit jeho zákonitosti. Odtud vede cesta k intenzivnímu zájmu také o přírodní vědy. -renesanční optimismus (srov-již ve scholastice byla víra v lidský rozum a jeho schopnost poznávat), důvěra v lidský rozum a široké možnosti člověka se postupně (od přelomu 15. a 16. stol.) vytrácí. Naplnění humanist. ideálů není snadné. Všímaví si všímají, čeho je člověk schopen: krutosti, válek, malosti atd. – tedy nelidskosti. V období renesance mělo umění i sami umělci vysokou společenskou prestiž, lidé si jich vážili. Umělci se také snažili najít pravidla, která by krásu a dokonalost umění vystihovala, proto jejich tvorbu často doprovází teoretické úvahy o umění. Pozornost se věnovala vytříbené klasické (ciceronské) latině, ale i klasickým literárním formám antiky. Přímo módou se stalo psaní dopisů a psaní dialogů (i ve vědecké oblasti). Pro renesanční literaturu je příznačné vytváření nových žánrů (někdy jde spíš o proměnu žánru do nové podoby). K těm nejvýraznějším patří: sonet, villonská balada, novela, román, esej a komedie. Italská renesance Dante Alighieri(přelom 13. a 14. stol.) Stojí na prahu renesance, z Florencie, byl stoupenec protipapežských sil – velkou část života (20 let) by ve vyhnanství, v té době stěžejní dílo: Božská komedie(duchovní alegorický epos) Renesanční rysy – celé prodchnuto silným prožitkem vášnivé lásky a také steskem po Beatrici – jeho předčasně zesnulé platonické lásce, ale také láska k vlasti a obdiv k antice. Básník hlavní postavou (aktivní) – nové chápání člověka jako individuality. Obsah (pln

Témata, do kterých materiál patří