Renesance a humanismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Renesance a humanismus
Rodí se zhruba v téže době – ve 14. století ve vyspělých městech severní Itálie (hl. Florencie, Benátky), v 15. a 16. století se šíří i do západní a střední Evropy.
Pojem renesance se užívá někdy pro označení celé epochy, historického období, někdy pro označení uměleckého a životního stylu, kultury toho období. Pojem humanismus se obvykle chápe jako myšlenkový proud, soustava názorů vyvíjející se souběžně s renesancí, někdy také jako myšlenkový proud období renesance, jedna ze složek renesančního úsilí. Ať tak či onak, v každém případě se renesance a humanismus prostupují, mnohé znaky jsou přisuzovány oběma a hlavně se vzájemně podněcují, podporují.
Renesance a humanismus (podobně jako reformace) se snaží řešit krizi středověké společnosti a vytvářet předpoklady pro formování novověké společnosti. Renesance a humanismus neznamenají nějaký zlom, zvrat ve vývoji, rozchod s minulostí, téměř všechny změny, které přinášejí, mají své kořeny v lůně středověku. Vytvářejí sice nový pohled na člověka a na svět, ale nelze říci, že je zcela v opozici k tomu středověkému, neboť i ve středověku lze sledovat (i když nepřevládá) velký zájem o člověka a přírodu spojený se zájmem o antiku. Toto je však často opomíjeno a způsobuje zkreslené interpretace jak středověku, tak renesance. Ve středověku převládalo vnímání antiky a jejích hodnot jako projevů pohanských, které křesťanství překonalo (i když si z nich mnohé vzalo). V renesanci, jež sama sebe považuje za počátek nového věku, převládalo vnímání antiky jako něčeho, co lze znovu přijmout, vzít si za vzor, dále rozvíjet. Povědomí o antice však nikdy nevymizelo, jen se měnilo. Také je třeba říci, že renesance a humanismus, jakkoli se obracely k pohanské antice, nebyly v rozporu s katolickým náboženstvím. Pouze překonávaly jeho středověký rozměr (obohatily jej). Většina vynikajících osobností renesance a humanismu byli zbožní a věřící lidé. Další problém spočívá v tom, že sami renesanční vzdělanci sice byli přesvědčeni, že právě jejich doba znamená obrození kultury a civilizace, období od 5. do 13. století nazvali hanlivě středověkem, tj. temným středním věkem, barbarskou přetržkou mezi dvěma obdobími kultury a civilizace, přitom však mohli navázat a také navazovali na mnohé snahy, tendence, ale i přímo poznatky onoho „temného“ středověku.
Renesance (z lat., fr. či it. – znovuzrození, obrození)
- snaha změnit způsob myšlení a života (životní styl), vymanit se z toho středověkého (který už nevyhovuje, nestačí) zdůrazňováním pozemského života, všestranného rozvoje osobnosti. Proto se pozornost obrací k antice, v níž je hledána inspirace a vzor (viz renesanční pojetí antiky výš).
Humanismus (z lat. humanus = lidský)