Renesance a humanismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Mistrovsky ovládal formu tzv. francouzské balady – po něm nazývána villonská balada
Celkově obtížná forma:
lyrická báseň – 3 strofy delší, 4 poloviční => poslání
poslední verš všech 4 strof se opakuje jako refrén
pouze 2-4 rýmy v celé básni, stejné schéma v každé strofě
u nás: Vrchlický, Nezval, Voskovec + Werich (ve hře Balada z hadrů – v ústřední písni použili formu i jeho verš „Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad!“
Romány o Villonově životě: Jarmila Loukotková: Navzdory básník zpívá; anglický spisovatel John Erskine: Nezbedný mistr balad.
Francois Rabelais (16. stol.)
prozaik a učenec, vědecké práce si vážil víc, než svého literárního díla
Gargantua a Pantagruel - románový cyklus, parodie na rytířské romány
Novodobý román – vzniká v 15. stol a záhy i parodie; rozvoj představují právě Rabelais a Cervantes
Tehdy oblíbené vypravování o životě obrů využil k satiře na všechno, co se příčí zdravému rozumu a lidské přirozenosti. Postihuje všechny oblasti života, hlavně školství, soudnictví, mnichy, kláštery; obecně většinou výsměch zaslepené nadutosti, která znemožňuje postřehnout mnohostrannost životních situací.
Celý román využívá nadsázky; už i to, že vypráví o královském rodu obrů a přitom myslí lidi, je groteskní zveličení.
Nejstarší obr je typický středověký asketa, Gargantua už tíhne k přirozenosti (např. založil utopické opatství jako ideál svobodného společenství), Pantagruel (nejmladší) – typický renesanční člověk.
Jazyk a styl – vynikající vypravěč; živé neuvěřitelné historky prokládá filozofickými úvahami, chtěl přenést mluvený jazyk do psaného, paroduje vysoký učený styl, mísí s nízkým stylem a vulgarismy.
Michel de Montaigne (16. stol)
Tvůrce nového žánru – esej (podle jeho knihy Eseje)
Eseje - soubor úvah, mají podobu osobního hledání odpovědí na podstatné životní otázky; námět – autor sám, tématem obecně člověk
Esej (= pokus) – úvahová próza na rozhraní umělecké a odborné literatury, subjektivní pojetí, originální, duchaplné, vytříbený styl.
Španělská renesance
16. a 17. stol ve šp. lit. –„zlatý věk“, vrchol renesance, souběžně už i barokní tendence
15. - 16. stol. – ve Španělsku vzniká novodobý román (2 typy):
Rytířský román – prozaická podoba středověké rytířské epiky. Jde více o napínavost děje než o etiku, ctnosti. Svět je v nich velmi vzdálený skutečnosti.
(Parodie na rytířský román – viz výše Rabelais (Francie) a Cervantes (Španělsko))
Pikareskní román (picaro = šibal) – šibal - podnikavý, vynalézavý, ale chudý, protlouká se, jak se dá, potuluje se, slouží různým pánům; přitom se vytváří prostor k satiře na bohaté a mocné. (V 16. stol. literární podobu dostal také šibal Enšpígl.) Tento román má vliv na pozdější realistický román, inspirace i pro Haškova Švejka.