Renesance a humanismus

Hamlet – přemýšlivý, inteligentní, a proto pochybovačný a nerozhodný člověk; jedna z nejsložitějších Shakespearových postav; i když citlivý, jemný, dovede být i krutý, hořce ironický, bezohledný (k matce, k Ofélii, k smrti Polonia); chová se často podivně (nejen proto, že předstírá šílenství), je rozpolcený, nevyzpytatelný, jeho chování (protikladné, divoké výkyvy, neovladatelné) těžko zcela vysvětlit, pochopit. Byl by dobrý panovník (říká princ Fortinbras v závěru), statečný, čestný, přímý, věrný a poctivý muž. Rád by napravil zlo, ale má pochybnosti o smyslu svého konání. Poté, co se dověděl o vraždě svého otce, zhroutil se mu svět jeho dosavadních hodnot, nedůvěřuje již svému okolí, ani sám sobě. Chce vraždu pomstít, ale i to, aby se vrah přiznal sám. Čím víc váhá, tím víc se mu běh událostí vymyká z rukou. Nakonec pomstu vykoná, ale aktivita byla na straně Claudia, který usiloval o Hamletův život. Zahynou oba.

Claudius – Hamletův strýc a nevlastní otec, touha po moci ho dovedla k násilí a intrikám, zrádný, zákeřný, podlý, špatné vlastnosti a činy převažují, ale cítí výčitky svědomí.

Gertruda – Hamletova matka, dá se ovládat, nestálá, připravila Hamleta o víru v ženskou věrnost, celkově k ženám ztratil důvěru; královna je sobecká, ale Hamleta miluje, i když mu nerozumí.

Ofélie – krásná, hodná, něžná, nevinná dívka, poslušná a milující dcera, ochotná chovat se podle rad a příkazů svého otce. Hamleta vroucně miluje. Když Hamlet její lásku odmítne, zoufalá lituje jeho i sebe; když ztratí ještě i otce, zešílí, nedokáže se vyrovnat s neštěstím, které ji potkalo. Stane se žalostnou postavou, která nosí květiny a zpívá písně o ztrátě milované osoby.

Polonius – nejvyšší královský komoří, otec Laerta a Ofélie, velmi rád mluví, s kýmkoli, kdo je ochoten ho poslouchat, mluvka, ale občas řekne i moudrost, svou oddaností Claudiovi je až směšný, doplatí životem na svou chorobnou snahu zalíbit se, Hamlet ho považuje za starého blázna

Horatio – Hamletův přítel, čestný a spravedlivý, jediná harmonická osobnost, jediný, který bude schopen objasnit a posoudit celý tragický příběh, Hamletovo jednání a Claudiovu vinu.

Žánr, kompozice, výrazové prostředky:

Tragédie Hamlet je drama filozofické, problémové (to vyžaduje volnější stavbu, prostor pro úvahy), ale zároveň velmi lidské, o základních věcech lidského života (napínavý příběh o pomstě, začínající zjevením ducha a končící smrtelným soubojem). Rozsáhlé dílo, má 5 dějství, hluboké úvahové monology i živé dynamické dialogy, filozofické úvahy o minulosti i dobové narážky, soudy o každodenním životě; využívá také principu „divadla na divadle“, vedle prvků tragických má i komické a satirické, využívá ironii, vtip; patos i slovní hříčky, dvojsmysly, vznešenou obraznost i hovorovost.