18. POVÍDKY MALOSTRANSKÉ

POVÍDKY MALOSTRANSKÉ

1. Tematika

Povídky malostranské je soubor třinácti povídek. Hlavním tématem je zde charakteristika života na Malé Straně a motivy jsou zde sociální, milostné (například v povídce Pan Ryšánek a pan Schlegl). Tato kniha podává úsměvný obraz malostranského prostředí a jeho obyvatel. V knize se střídají tři typy povídek. První z nich vykresluje řadu drobných postav. Sem můžeme řadit povídky Týden v tichém domě, která je první povídkou a popisuje osudy obyvatel malostranského činžáku, a poslední povídku Figurky. Jiné se soustředí na pečlivé vykreslení jedné scény, např. povídka Večerní šplechty, kde se dočteme o mladících vypravující si na střeše své zážitky či U tří lilií, která vypráví o mladíkovi, který je očarován neznámou tanečnicí. Posledním typem jsou charakteristiky lidí s výraznou individuální zvláštností, lidí zároveň příznačných pro malostranský život. např. povídky Doktor Kazisvět vyprávějící o tom, jak doktor oživí domnělého mrtvého nebo Přivedla žebráka na mizinu, která popisuje pomluvu žebračky Miliónové poctivého žebráka Vojtíška. Autor střídá humorný tón s tónem vážným. S výsměchem kreslí například rodinu pana domácího v povídce týden v tichém domě, tragicky vážný je zase osud žebráka Vojtíška v povídce Přivedla žebráka na mizinu. Dílo je napsané v er-formě.

Povídkami se mihne celá řada postav. Najdeme zde zástupce živnostníků (pan Vorel), obchodníků (pan Ryšánek a pan Schlegl), úředníků i penzistů, bohaté honorace i chudých (žebráci Miliónová a Vojtíšek), kteří ve scénkách z hostinců, ulic i domácností vytvářejí obraz typických lidských rysů i vlastností. V několika povídkách je hrdinou autor ve svých dětských letech (Svatováclavská mše, Jak to přišlo, že…Rakousko nebylo rozbořeno). Povídky malostranské se odehrávají na Malé straně například v ulici Mostecká (O měkkém srdci paní Rusky), na střeše domu u Dvou slunců (Večerní šplechty) nebo na Újezdě (doktor Kazisvět) v době Nerudova dětství a mládí (začátek 19. století). Povídky jsou projevem realistického ztvárnění skutečnosti a vzhledem k jejich specifickému záběru na jednotlivé postavy hovoříme o tzv. drobnokresbě, což je realistická povídka z městského prostředí .

2. Jazykové prostředky

Jan Neruda využívá v knize hovorový jazyk obohacený pražskými lidovými výrazy i básnickými obraty. Charakter jednotlivých postav dotváří využitím detailů v jejich popise i s pomocí specifického jazyka postavy.

3. Okolnosti vzniku díla

Jan Neruda patřil do skupiny májovců. Tato literární mladá básnická generace se snažila dát najevo, že nesouhlasí se stávající společenskou a kulturní situací (absolutismus bachovského období-přísná cenzura). Proto byl v květnu 1858 vydán almanach Máj, v němž byl jako redaktor uveden publicista a básník Josef Barák, ačkoliv hlavními organizátory byli Vítězslav Hálek a právě Jan Neruda. Mezi další přispěvatele almanachu patří K. J. Erben, B. Němcová, K. Sabina nebo z nové generace K.Světlá (Kříž u potoka), nebo Adolf Heyduk (Cimbál a housle).