Stařec a moře - Ernest Hemingway
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Ernest Hemingway
STARĚC A MOŘE
1952
LITERÁRNÍ DRUH: epika
LITERÁRNÍ ŽÁNR: novela
LITERÁRNÍ FORMA: próza
ČASOPROSTOR: první polovina 20. století, během 3 dnů, kubánská vesnice, moře poblíž Havany
MOTIVY: rybář, moře, loďka, marlín, boj, odhodlání
DĚJ:
Pro starého rybáře Santiaga bylo rybaření jedinou obživou. Už dlouho se mu nepodařilo chytit velkou rybu, a proto byl ostatním rybářům k smíchu. Kvůli zákazu svého otce s ním přestal jezdit na moře jeho pomocník, chlapec Manolin. Stařec se však rozhodl všem dokázat, že stále zvládne ulovit velkou rybu. Další den ráno se proto na moři vydal dál než kdy jindy. Díky svým zkušenostem věděl, že pokud chce chytit velkou rybu, musí spustit udice hlouběji. Za nějakou dobu zabrala opravdu velká ryba, ale stařec neměl dostatek sil, aby ji mohl ulovit. Zápasil s ní dva dny beze spánku a s drobnými zraněními. Rybář se ovšem rozhodl, že buď rybu zabije, nebo ryba zabije jeho. Po dvou probdělých nocích ryba ztratila sílu a Santiago ji ulovil. Marlín samozřejmě byl několikrát větší než loďka. Stařec přivázal ulovenou rybu k loďce a vydal se domů. Jenže krvácející ryba přivábila několik žraloků. Rybář se s nimi pokusil zápasit, ale oni mu rybu do posledního kousku sežrali. Zbyla pouze kostra, se kterou v noci vrátil do přístavu. Vyčerpaný zklamaně odešel do svého domu. Manolin ho ráno objevil v posteli a počkal až se vzbudí. Když se Santiago probudil, dozvěděl se od chlapce, že lidé kostru obdivují a může na sebe být hrdý.
POSTAVY:
Santiago – kubánský rybář, starý, měl pevnou vůli, vytrvalý, bojoval s rybou, žil v souladu s přírodou
Manolin – chlapec, laskavý, obětavý, měl rád Santiaga, chtěl být nejlepším rybářem
KOMPOZICE:
děj chronologický
objevují se retrospektivní pasáže
text není formálně členěn
bez časových skoků
JAZYK:
psáno v er-formě
monology a dialogy
spisovný jazyk
španělské výrazy
přímá řeč
metoda ledovce
UKÁZKA:
„Pohnul jsem s ní,“ řekl si stařec nahlas. „Přece jsem s ní pohnul!“ Pocítil opět nával mdloby, ale visel
na obrovské rybě, co měl síly. Pohnul jsem s ní, opakoval si v duchu. Možná, že teď ji převrátím. Táhněte, ruce! Držte, nohy! Hlavo, vydrž! Udělej mi to kvůli! Nikdy jsi mě nezklamala. Tentokrát ji převrátím na bok! Když však sebral všechny síly, opřel se do toho o hodně dřív, než ryba proplula kolem člunu, a táhl, div mu svaly nepraskly, ryba se dala o něco strhnout, ale pak vyrovnala a plula pryč. „Rybo,“ oslovil ji stařec. „Rybo, vždyť stejně umřeš. Musíš přitom zabít i mne?“ Takhle nic nedokážu, napadlo ho. Měl v ústech příliš vyschlo, aby promluvil nahlas, ale pro vodu teď nemohl sáhnout. Musím ji dostat po bok loďky tentokráte, umiňoval si v duchu. Moc už těch obrátek nevydržím. Ale vydržíš! okřikl sám sebe. Vydržíš to do nekonečna.