Renesance a humanismus

Julius Caesar, Antonius a Kleopatra

Romantická milostná tragédie:

Rome a Julie (1595) – nenávist Monteků a Kapuletů brání přirozenému průběhu lásky jejich dětí – zaviní tragédii. Nepůsobí však pesimisticky. Jde o to oslavit sílu a intenzitu jedinečného, čistého citu. Inspirací byl námět z Ovidiových Proměn.

Dramata období od r. 1600 (pozdní renesance):

Optimismus se vytrácí, proniká zklamání, skepse, deziluze z opojných renesančních pocitů, pochybnosti o smyslu života (Hamlet); vznikají 4 vrcholné tragédie, až poslední hry opět končí smírem, vyrovnání (Bouře, Zimní pohádka)

4 vrcholné tragédie:

Hamlet, kralevic dánský (1600-1601) – Stráže na královském hradě Elsinor v Dánsku spatřily na hradbách přízrak Hamletova mrtvého otce. Hamlet se vydá s přítelem Horatiem na hradby a duch mu sdělí, že byl zavražděn bratrem Claudiem (nalil mu během spánku do ucha jed), a žádá, aby Hamlet jeho smrt pomstil. Claudius se oženil s Hamletovou matkou a stal se novým dánským králem. Hamlet od té chvíle nemyslí na nic jiného než na pomstu, ale váhá, má-li věřit přeludu, a snaží se zjistit pravdu. Předstírá šílenství, aby zmátl své okolí, aby nebyl podezřelý a snáze odhalil smýšlení lidí ve svém okolí, zejména Claudia. Claudius má obavy o svou zákeřně získanou moc a ve snaze proniknout Hamletovy záměry přijme nabídku nejvyššího komořího Polonia, že budou tajně sledovat Hamletův rozhovor s Poloniovou dcerou Ofélií, kterou Hamlet miluje. Než se Ofélie objeví, Hamlet přemítá o smrti, o sebevraždě; zvažuje, zda žít, či nežít, co je důstojnější, zda krutosti života snášet, či ukončit je smrtí. Z jeho monologu vyplývá, že lidé, tedy i on, vždy budou raději snášet pozemská zla, která znají, byť by byla sebevětší, než aby volili smrt, po níž nevědí, co přijde (strach z neznámého je větší než jakékoli známé utrpení). Z jeho výčtu špatností, křivd, potup také plyne, že svět, v němž žije (dobu, poměry, společnost), vnímá jako velmi zkažený. Hamlet je rozčarován, že se Ofélie propůjčila k intrice, zavrhuje její lásku krutými slovy (posílá ji do kláštera). Projevila se v tom ztráta důvěry k ženám, kterou způsobila jeho matka, když se dva měsíce po smrti manžela znovu vdala. Hamlet využije návštěvy potulných herců – do jejich hry (divadlo na divadle) vloží scénu zobrazující otcovu vraždu a čeká na Claudiovu reakci. Claudius při té scéně vyděšen vyběhne ze síně a tím potvrdí, že je vinen. Hamlet ovšem znovu váhá se svou pomstou, když uvidí, jak se strýc o samotě snaží modlit o odpuštění, očistit modlitbou. Gertruda se rozhodne promluvit si s Hamletem a dovolí Poloniovi, aby poslouchal za závěsem. Hamlet s matkou mluví tvrdě, ukazuje jí rozdíl mezi oběma jejími muži, odhaluje její zradu, její poskvrněnou duši. Polonius ze strachu o královnu vykřikne, Hamlet v domnění, že to je král, přes závěs bodne mečem. K nohám mu padne mrtvý Polonius. Claudius pochopil, že rána byla určena jemu, a posílá Hamleta do Anglie, kde má být dle tajného dopisu popraven. Hamlet však tuší léčku, dopis vymění za jiný, dle kterého jsou popraveni jeho průvodci (kdysi jeho přátelé, nyní Claudiovi špehové a pomahači). Hamlet se vrací zpět do Dánska a cestou potká u hřbitova Horatia. Hamlet se dá do řeči s hrobníky, kteří vykopali také lebku, která patřila Yorickovi, dvornímu šaškovi jeho otce. Hamlet na něj vzpomíná, jak překypoval vtipem, jaké měl nápady, ironické poznámky… připomnělo mu to šťastné časy. Pak zjistí, že hrobníci kopu hrob pro Ofélii, která když přišla o Hamletovu lásku i o otce, zešílela a utonula. Oféliin bratr Laertes se vrátil z Francie, aby pomstil smrt svého otce Polonia. Claudius toho využije a přesvědčí Laerta, že Hamlet má vinu i na pomatení a smrti Ofélie. Laertes vyzve Hamleta na souboj. Claudius pod záminkou smíru mezi nimi uspořádá jejich utkání v šermu. Claudius a Laertes jsou však domluveni – Laertes má ostrý a otrávený meč. V průběhu zápasu jsou oba zraněni otráveným kordem, neboť Hamlet poznal, že soupeř má ostrou zbraň a nenápadně jejich zbraně vyměnil. Oba pomalu umírají. Umírá i královna, která se náhodou napije otráveného vína, připraveného pro Hamleta. Hamlet před svou smrtí ještě zabije otráveným mečem Claudia, zabrání sebevraždě Horatia (chtěl se napít otráveného vína a zemřít s Hamletem), neboť on jediný může objasnit celý tragický příběh a očistit tak Hamletovo jméno, a nakonec ještě jmenuje nástupcem trůnu norského prince, ten vzápětí přijíždí a vzdává již mrtvému Hamletovi hold.