Renesance a humanismus

Sonet (česky též znělka) -

• Žánr lyriky, nemusí být jen milostná

• 14 veršů, 4 strofy ( 2 čtyřverší, 2 trojverší )

• Často významový vztah mezi nimi – myšlenka (teze), reakce na ni – protiklad (antiteze), na závěr spojení obojího (synteze)

• Rým většinou obkročný – ABBA nebo střídavý - ABAB

• U nás: Kollár, Vrchlický, Machar, Nezval, Skácel

Giovanni Boccaccio (14. stol.)

Pochází z Florencie. Prozaik, autor novel, rozený epik.

Dílo plně renesanční a humanistické, typický příklad renesanční touhy po životě a všech pozemských radostech

Dekameron (někdy nazýváno „kniha krve a rozkoše“) - rámcový soubor sta novel, zakladatelské dílo novodobé prózy

Vypráví si je v 10 dnech 10 mladých, krásných, urozených lidí (7žen+3muži) na venkovském sídle, kam utekli před morem; příběhy si krátí dlouhou chvíli, mají přinést radost a zábavu, většinou jsou rozmarné, laškovné, s jemným humorem, oslavují ničím nesvazovaný život;

vším prostupuje erotika jako přirozená potřeba neodporující přikázáním (morálce); zároveň výstižně zobrazují mravy a mentalitu soudobé Itálie; rozmanité náměty - např.: o lidech, jejichž láska vzala nešťastný konec, …láska se dočkala šťastného konce, …ženy obalamutily své manžely, o šprýmech, které tropí žena muži či muž ženě..

Novela – krátký prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru; příznačné je reálné ztvárnění skutečnosti. Boccaccio má zakladatelské místo v novodobé novele => novodobém románu.

Niccolo Machiavelli (15. – 16. stol. – pozdní renesance)

Učenec, spisovatel, politik; z Florencie, i on nakonec ve vyhnanství

Vladař - politický traktát, hledal příčiny úpadku italských států, dospěl k tomu, že právo vládnout má ten, kdo má k tomu předpoklady, schopnosti (ne ten, kdo je předurčen Bohem či dědičným právem). Silný stát potřebuje pevného vladaře (silnou osobnost), který sleduje obecný zájem a kvůli němu neváhá užít jakékoliv prostředky (pro ten obecný zájem). Povrchním zjednodušením jeho myšlenek vznikl pojem – machiavelismus – zásada „účel světí prostředky“

Mandragora - typ tzv. učené komedie, propracovaná oproti pozdější improvizované komedii – commedii dell´arte; ostrá společenská satira, hl. motiv – podvod s nápojem z mandragory, který má vrátit muži plodnost, využito k manželské nevěře, zesměšněna hlavně pověrčivost, víra v zázraky

Renesance ve Francii

Renesance se ve Francii prosazovala později a pomaleji, a to především kvůli stoleté válce.

Francois Villon (asi 1431 – po r. 1463)

Díky svým životním osudům jedna z nejslavnějších literárních osobností, mluví se o něm jako o prvním prokletém básníkovi.

Vlastním jménem Francois de Montcorbier (asi, otec nejistý, zřejmě také brzo zemřel, původ tedy nejasný), matka chudá, svěřila chlapce (asi čtyřletého) do výchovy příbuznému bohatému, vzdělanému knězi Villonovi, ten mu dal jméno a zajistil vzdělání. Od 12 let studoval na Sorbonně, získal titul mistr svobodných umění. Přesto žil bouřlivým bohémským životem, styky s podsvětím, stal se z něj tulák, rváč, výtržník, zloděj, při rvačce smrtelně zranil člověka, opakovaně ve vězení, útěky před spravedlností (např. 1456-61 mimo Paříž), několikrát jej zachránili vlivní přátelé, resp. zachránil ho talent a obdiv přívrženců (načas nalezl útočiště u vévody Orleánského), oblíben i u krále, ale pohrdl kariérou u dvora, dal přednost nezávislosti, nakonec 1462 odsouzen k smrti oběšením => změněno na 10 let ve vyhnanství (z Paříže), další osud neznáme.