Karel Havlíček Borovský Král Lávra
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Král Lávra
Karel Havlíček Borovský
Český básník, novinář a spisovatel.
zakladatel české žurnalistiky a literární kritiky.
31.10.1821 -29.7.1856
Vychovatel v Moskvě -> ruská literatura.
Redaktor Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela.
Brixenu – kvůli svým článkům.
Díla:
Tyrolské elegie
Epištoly kutnohorské
Obrazy z Rus
Křest svatého Vladimíra
Epigramy
Král Lávra
Rozbor:
Karel Havlíček Borovský svými satirami kritizuje absolutismus. Jako novinář rád psal o bojích Irů za svobodu. Proto jde o irského krále. Postava krále Lávry ukazuje vlastnosti panovníka Ferdinanda, který v té době seděl dlouhá léta na císařském trůně ve Vídni. Oslí uši jsou tedy politickým symbolem. S podobnou pohádkou se K.H. Borovský seznámil ve Vídni, přeložil si ji a humoristicky přepracoval, dal jí některé české prvky. Jde o satirickou kritiku hlouposti, prostý příběh panovníka.
Písňová forma, lidová mluva a humor, prostý text a šťastný konec.
Hlavní postavy
Král Lávra-chytrý dobrý král, kterého má celé království rádo, ale má své veliké tajemství holič Kukulín-mladý holič. Jeho matka byla vdova. Král mu svěřil tajemství a on měl tendenci ho někomu prozradit
Znaky
Příběh vychází ze staré irské pověsti. Veršovaná skladba, sloka: 3 verše; rým ABCBDDB. Personifikace, ironie, alegorie.
Myšlenka díla
Výsměch vládě jednoho člověka, omezenosti panovníků. Tolik lidí zemřelo kvůli hlouposti jednoho krále...!
Jazyk
V básni se nachází jazykové prostředky typické pro pohádku, jako je například tradiční úvod "Byl jednou jeden..." a závěrečné mravní ponaučení.
Obsah
Lávra je irský král, není zlý, ale má divnou "slabost". Holit a stříhat se dává jednou do roka – a odplatou je holičovi kat a provaz. Bradýřů je hrstka, ti se bouřit nemohou – a lid časem přivykne i šibenici. Tu ale připadne los na mladého Kukulína. Už ho vedl kat na popraviště, když se králi vrhne k nohám statečná matka-vdova a s prosbou i výčitkou oroduje za syna. Lávra byl jinak dobrý král, zastyděl se i slitoval, jen musel Kukulín svatosvatě slíbit, že smlčí, co zhlédl pod vlasy. Dokonce se stal dvorním holičem. Tajemství ho čím dál víc tíží a trápí. Na radu poustevníčka se Kukulínovi ulevilo, až když tajemství všeptal do staré vrby. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné... Táhnou kolem vrby čeští muzikanti, neboť „po Češích je doma vždycky malý sled, ale všude jinde naplňují svět “. A když hudec Červíček ztratí z basy kolíček, vyřeže si nový z oné vrby. A už je hotový malér na královském plese: "...jak na bále pustil po strunách smyčec, tu řve basa, až všechno přehluší: "Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!" Tak se tajemství rozneslo mezi lidmi – a vida! Celkem se nic nestalo: "...líbil se lidu dobrý panovník, zdálo se jim, že ty dlouhé uši právě dobře ke koruně sluší, všechno může zvyk!" V podtextu, nevyslovená, zůstala myšlenka našeho známého pronásledovaného novináře. Kolik je takových králů Lávrů, co si dají říci? Nestíhají obvykle ty, kteří jejich oslí uši kritikou odhalují? Takže Havlíčkova zkušenost dává pro závěrečnou pointu jednu užitečnou radu: "...a když tě co na jazyku svrbí, pošeptej to jen do staré vrby, dceruško drahá!"