Karel Havlíček Borovský Tyrolske_elegie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
5. Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský (Příjmení Borovský získal podle jména vesnice, kde se narodil – Borová, takto totiž často podepisoval své články.)
K. H. Borovský se narodil roku 1821 a zemřel roku 1856. Byl to novinář a spisovatel. Založil český politický tisk, v němž kritizoval protičeskou politiku rakouské vlády a katolickou církev (redaktor Pražských novin, Národních novin – příloha Šotek = zde satirické epigramy; a kutnohorského Slovana) Aktivně se účastnil českého politického života druhé poloviny čtyřicátých let devatenáctého století. V období 1848 – 1849 byl stoupencem liberálního křídla č. politiky, mluvčím, národního výboru a poslancem zemského i říšského sněmu. Od r. 1849 tvrdě vystupoval proti nastupující bachovské reakci, proto byl převezen do vyhnanství do Brixenu, kde zůstal. Na jeho pohřbu mu byla Božena Němcová a dala mu údajně na rakev trnovou korunu jako symbol mučednictví.
Dílo:novinové články: Epištoly Kutnohorské, Duch Národních novin próza:Obrazy z Russatirické básně: Křest svatého Vladimíra, Král Lávra, Tyrolské elegie + četné epigramy - krátké pointované veršované skladby. Většinou se jedná o kritiku, parodii, či satiru.
Děj:
Satirická báseň Tyrolské elegie líčí nucenou cestu K. H. Borovského z Německého Brodu do Brixenu. Skladba je výrazně autobiografická, má 9 zpěvů. Vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Promlouvá k měsíčku, ten ale vlastně zastupuje jeho vlastní pocity, protože on sám se cítí osamocen, odříznut od domova a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický Bach, který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.
Popisuje svoji cestu, od příchodu policistů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.
Postavy:Karel Havlíček Borovský + jeho žena, sestra a dcera, komisař Dedera, žandárové, postilion
Tyrolské elegie (1851) – Název elegie (tj. nářek, žalozpěv) je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku. Kritizuje policii, společenský systém (nenavrhuje lepší). Používá skutečných jmen a příhod (např. příhoda o zatčení, kdy se splašili koně, a Havlíček sám je musel krotit). Skládá se z devíti zpěvů. Objevují se zde satirické, lyrické a ironické prvky. Celé dílo je psáno v pravidelných rýmovaných čtyřverších. Komicky vyznívají jak situace, tak autorův jazyk. Elegický tón spojuje s ironií a výsměchem, čímž znovu přechází do satiry.