Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Baroko

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (56,27 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

B A R O K O Umělecký styl – umělecká epocha od pol. 16. století do pol. 18. stol., vrchol v 17. stol. Rozčarování z nedosažitelnosti optimistických představ humanismu a renesance (ideály svobody, důstojnosti, sebevědomí apod. nabyly podoby spíš sobeckého prosazování vlastních zájmů, přináší střety, války; rozvoj vědeckého poznání vede k závěru, jak málo člověk o světě ví a jak málo v něm znamená)a neblahé politické jevy(války, nejistota, rostoucí útisk) vedly ke krizi pocitu životní jistoty.Otřesený barokní člověk je ovládán pocitem marnosti, bezmocnosti; pozemský život vnímá spíš z té odvrácené strany, tj. jeho pomíjivost, nicotnost, krutost a hrůzu, odvrací se od něj, hledá útěchu, naději, a proto se opětvíce upíná k Bohu jako k něčemu neotřesitelnému, k nadpozemské, věčné hodnotě (jistotě); člověk Boha hledá v sobě samém, ve svém nitru, ale i v tom, co ho obklopuje. Touha po poznání, po smyslovém a citovém prožitku se totiž nevytratily, pouze se mění. Renesanční člověk chtěl pravdu poznat svým rozumem, barokní člověk věří, že mu pravda byla zjevena (= že v tom, co ho obklopuje, v pozemské realitě, má vidět znaky, symboly něčeho nevyslovitelného, tajemného, co světu vtiskl Bůh), jde jen o to, jak intenzívně, vášnivě ji bude prožívat. Poznává tedy i srdcem, citem. Skrze pozemský svět chce nahlédnout do světa nadpozemského. Citový prožitek hledal renesanční člověk intenzivně i v pozemském, lidském světě, barokní člověk jej hledá především ve světě nadpozemském, v setkání s boží dokonalostí. Umělec se snaží vyjádřit zejména silné citové vzrušení (extázi) při setkání s boží dokonalostí. Barokní díla probouzí (dojem) vědomí existence čehosi velikého, nadzemského, s čím se cítíme v tu chvíli spojeni. Proto k hlavním znakům barokního umění patří: citovost, víra, duchovnost, mystika, ale i monumentalita – snaha ohromit, uchvátit, strhnout, vzrušit člověka; velkolepost, vznešenost, autoři chtěli násobit dojmy, patos (zvýšená, vypjatá citovost), vnitřní napětí, dynamičnost, dramatičnost, nadsázka (hyperbola), kontrasty. Baroko vzniká v Itálii (v literatuře však se projevuje nejprve ve Španělsku), pak se šíří po celé Evropě. Nemá však ve všech zemích výše popsanou podobu, není jednotným stylem. Jeho různorodost odpovídá politické, hospodářské, náboženské různorodosti, rozpolcenosti Evropy té doby, hl. 17. stol. Lze rozpoznat 2 hlavní linie: dynamické baroko, převážně náboženského rázu – v katolických oblastech (Španělsko, habsburská monarchie, Bavorsko, již. Nizozemí)uměřené klasizující baroko, převážně měšťanského rázu – v nekatolických oblastech (Anglie, sever. Nizozemí), ale i ve Francii Baroko dosáhlo vrcholu zejména v architektuře, ve výtvarném umění a v hudbě. Barokní literatura – oživují se typické středověké žánry: legenda, epos, duchovní píseň, reflexívní lyrika, traktát; využívá se hojně obraznosti, symbolů, alegorie, kontrastů: pozemský svět x duchovní, nadzemský, člověk x Bůh Představitelé evropského baroka Španělsko Ve 2. polovině 16. století –Terezie z Ávily (=Tereza Ježíšova, sv.Tereza) aJan z Kříže– představitelé barokní mystické erotiky (erotické mystiky) – lyrická poezie, v níž Kristus pojat jako milenec lidské duše, která s ním touží splynout (propojení lásky duchovní a smyslové) V 17. stoletíPedro Calderón de la Barca– dramatik; některé hry ještě renesanční chápání života – tematika msty za porušenou čest, zotročení ženy, nevěra, žárlivost, např.: Soudce zalamejský (Rychtář zalamejský) – námět podobný jako renesanční hra Lope de Vegy Ovčí pramen; Schovávaná na schodech – komedie milostná, dobrodružná (česká adaptace V. Nezval); Vrchol tvorby již barokní –Život je sen –nábožensko-filozofické, symbolické, veršované drama, vyjadřuje přesvědčení o nicotnosti pozemské existence – je to jen snění, prchavé zdání. Tomu odpovídá i zobrazení neuvěřitelných proměn v životě hlavní postavy; hrdina předurčený věštbou ke zlu se z toho dokáže za pomoci víry vymanit. Itálie Torquato Tasso (16. st.) –básník (o něm drama Goethe), dílo –Osvobozený Jeruzalém – veršovaný duchovní (nábožensko-hrdinský) epos, tematika 1. křížové výpravy – rytíř obrátí pohanku na křesťanskou víru (pojato jako zápas o lidskou duši, opravdově vážně prožívaný) Anglie John Donne(16.-17.stol.) – básník, vývoj od renesanční k barokní poezii, vývoj i v životě – od vychutnávání životních rozkoší k vážnému kazatelství John Milton (17.st.)– básník, dílo –Ztracený ráj – monumentální duchovní (nábožensko-filozofický) epos, vychází z biblického příběhu o Adamovi a Evě, o příčině prvotního hříchu – o Satanovi (padlý anděl svržený do pekel), jeho vzpouře proti Bohu, „poražen“ Mesiášem – Božím synem. To vše je východiskem k vlastnímu alegorickému příběhu a k úvahám, hlavně o dobru a zlu. Příběh zachycuje historii lidstva jako střetávání dobra (ztělesněno Bohem i člověkem) a zla (ztělesněno Satanem i člověkem) – člověk tedy představuje obojí, má možnost volby, může se vyvíjet k dobru; autor klade důraz na svobodné lidské rozhodování – je to reakce na Kalvínovo učení, že člověk je předurčen buď ke spasení, nebo k zatracení. Složitý, obrazný styl, přeložil Jungmann. Německo Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (17.st.)– románDobrodružný Simplicius Simplicissimus(=Prosťáček Nejprostší) – autobiografické vyprávění člověka prosté mysli, jeho život od dětství poznamenán hrůzami třicetileté války. Motiv životního bloudění, ztroskotání, odvratu od světa – nakonec hledá útěchu v samotě. Psáno s hořkou ironií a humorem. K L A S I C I S M U S Umělecký směr, který usiloval o tvorbu odpovídající klasickým estetickým normám, odvozovaným z antických vzorů (slovo klasicismus z lat. = vynikající, vzorný, vzorový). Jednodušeji: klasicismus rozvíjí klasické umění antiky a renesance, usiluje o antickou harmonii a dokonalou formu. (Klasický = a/ antický, b/ mající antiku za vzor, c/ obecně díla či autoři děl trvalé hodnoty) Rozvíjí se ve 2. pol. 17. století a v 18. stol. Vznikl ve Francii, v době, kdy jinde je ještě baroko, proto v 17. století ovliv

Témata, do kterých materiál patří