Baroko

Barokní literatura – oživují se typické středověké žánry: legenda, epos, duchovní píseň, reflexívní lyrika, traktát; využívá se hojně obraznosti, symbolů, alegorie, kontrastů: pozemský svět x duchovní, nadzemský, člověk x Bůh

Představitelé evropského baroka

Španělsko

Ve 2. polovině 16. století – Terezie z Ávily (=Tereza Ježíšova, sv.Tereza) a Jan z Kříže – představitelé barokní mystické erotiky (erotické mystiky) – lyrická poezie, v níž Kristus pojat jako milenec lidské duše, která s ním touží splynout (propojení lásky duchovní a smyslové)

V 17. století Pedro Calderón de la Barca – dramatik; některé hry ještě renesanční chápání života – tematika msty za porušenou čest, zotročení ženy, nevěra, žárlivost, např.:

Soudce zalamejský (Rychtář zalamejský) – námět podobný jako renesanční hra Lope de Vegy Ovčí pramen;

Schovávaná na schodech – komedie milostná, dobrodružná (česká adaptace V. Nezval);

Vrchol tvorby již barokní – Život je sen – nábožensko-filozofické, symbolické, veršované drama, vyjadřuje přesvědčení o nicotnosti pozemské existence – je to jen snění, prchavé zdání. Tomu odpovídá i zobrazení neuvěřitelných proměn v životě hlavní postavy; hrdina předurčený věštbou ke zlu se z toho dokáže za pomoci víry vymanit.

Itálie

Torquato Tasso (16. st.) – básník (o něm drama Goethe), dílo – Osvobozený Jeruzalém – veršovaný duchovní (nábožensko-hrdinský) epos, tematika 1. křížové výpravy – rytíř obrátí pohanku na křesťanskou víru (pojato jako zápas o lidskou duši, opravdově vážně prožívaný)

Anglie

John Donne (16.-17.stol.) – básník, vývoj od renesanční k barokní poezii, vývoj i v životě – od vychutnávání životních rozkoší k vážnému kazatelství

John Milton (17.st.) – básník, dílo – Ztracený ráj – monumentální duchovní (nábožensko-filozofický) epos, vychází z biblického příběhu o Adamovi a Evě, o příčině prvotního hříchu – o Satanovi (padlý anděl svržený do pekel), jeho vzpouře proti Bohu, „poražen“ Mesiášem – Božím synem. To vše je východiskem k vlastnímu alegorickému příběhu a k úvahám, hlavně o dobru a zlu. Příběh zachycuje historii lidstva jako střetávání dobra (ztělesněno Bohem i člověkem) a zla (ztělesněno Satanem i člověkem) – člověk tedy představuje obojí, má možnost volby, může se vyvíjet k dobru; autor klade důraz na svobodné lidské rozhodování – je to reakce na Kalvínovo učení, že člověk je předurčen buď ke spasení, nebo k zatracení. Složitý, obrazný styl, přeložil Jungmann.

Německo

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (17.st.) – román Dobrodružný Simplicius Simplicissimus (=Prosťáček Nejprostší) – autobiografické vyprávění člověka prosté mysli, jeho život od dětství poznamenán hrůzami třicetileté války. Motiv životního bloudění, ztroskotání, odvratu od světa – nakonec hledá útěchu v samotě. Psáno s hořkou ironií a humorem.