Baroko

Lakomec – námět Plautus – Komedie o hrnci, chorobná lakota, chamtivost Harpagona, kvůli svému majetku je bezohledný i ke svým dětem

Don Juan – námět Tirso de Molina, cynismus svůdce žen

Misantrop (=člověk, který nemá rád lidi) – to však hrdinu nevystihuje úplně přesně, jeho vztah k lidem je rozporný, nesnáší lidi hlavně pro jejich přetvářku, ale sám se právě do takové ženy zamiluje (ironie, paradox života), je fanatickým zastáncem upřímnosti a pravdy za každou cenu a neohlíží se přitom na to, k jakým důsledkům uplatňování tohoto postoje v praxi vede; nejsložitější hra.

Zdravý nemocný – šarlatánství lékařů a vypočítavá hypochondrie

Škola manželů, Škola žen – v těchto hrách problematika partnerských a manželských vztahů, např. pojetí manželství jako vztah pána a podřízené, ale i afektovanost žen apod.

Skapinova šibalství – Skapino je sluha, komická postava z commedie delľ arte

Jean de La Fontaine (17.st.) – Bajky – 12 knih bajek, vytříbená veršová forma (výrazný volný verš) s dramatickou gradací; velmi výstižné a duchaplné alegorické zobrazení společnost, shrnuje mravní naučení ze všech bajkářů od Ezopa, velký úspěch v celé Evropě.

Představitelé klasicismu v Itálii

Nízká literatura

Commedia delľ arte – hlavní znaky:

1) Improvizace – herci měli k dispozici jen náčrt (kostru) děje, ne pevný psaný text, dialogy improvizovali a doprovázeli klaunskými a pantomimickými výstupy

2) Ustálené zápletky (např. bohatý otec brání sňatku svého dítěte)) a typy postav:

- komické postavy pánů, např. bohatý obchodník Pantalone (pantalon), učený právník Dottore (dottore) a hlavně sluhů – dominantní postavy, často jsou dva, např. veselý a naivní Arlecchino (harlekýn) nebo mazaný Scappino (scapino, skapino) aj., služka, důvěrnice své paní Colombína (kolombína); komické postavy měly masky a kostým – pro zdůraznění až karikaturu vlastnosti, kterou představovali; některé postavy později přejala francouzská pantomima – pierot, harlekýn, kolombína;

- nekomické postavy milenců – ti bez masek, krásní, mladí

Tato italská komedie velmi oblíbená už od baroka, od pol.16.stol. do konce 18.stol., vliv na evropské drama, prvky dodnes, u nás např. V + W, B. Polívka (tj. herecké divadlo, hl. roli herci, ne režie nebo text).

Carlo Goldoni (18.st.) – dodnes nejhranější italský dramatik, už vliv osvícenství (osvícenský klasicismus), úpravou commedie delľ arte vytvořil italskou lidovou komedii – zavedl pevný text, zrušil masky (už neživá,strnulá schémata), psychologicky propracoval charaktery – živé, na základě reality, skutečného života; i negativní rysy podány s pochopením, shovívavostí, laskavostí i s moudrým nadhledem. Dílo – komedie:

Sluha dvou pánů – věčně hladový sluha Truffaldino se dá najmout dvěma pány (navzájem o sobě nevědí) a doufá, že se mu bude dařit lépe (2 platy). Vznikají komické situace – např. při obědě obsluhuje oba, každého zvlášť, a má co dělat, aby na to nepřišli. Svými ztřeštěnými kousky ještě více zamotá milostnou zápletku, která se týká i jeho pánů (1 z nich je dívka převlečená za muže), po všech zmatcích tři šťastné páry.