Baroko

Představitelé preromantismu ve Francii

Jean Jacques Rousseau (18.st.) – spisovatel a filozof, jeden z duchovních otců preromantismu, velmi ovlivnil další literární, myšlenkový i společenský vývoj (např. VFR); nejvýraznější nositel preromantických myšlenek – do popředí staví nikoli rozum, ale cit (senzibilitu – citovou a smyslovou vnímavost, schopnost vnímat citové a smyslové podněty), cit je přirozenější než rozum, je základní a prvotní formou duševní činnosti, rozum sice přináší civilizační pokrok (jak tvrdí osvícenci), ale tím také negativní jevy (např. vznik soukromého majetku je příčinou nerovnosti mezi lidmi); člověk je od přírody (ve své podstatě) dobrý, ale civilizační pokrok jej kazí, narušuje jeho mravnost, jeho přirozenou vazbu k přírodě. Proto R. hlásá návrat k neporušené přírodě, tedy k přirozenému, civilizací nezkaženému životu a tedy i k původní rovnosti lidí a k přímé demokracii. Člověk má právo žít svobodně, podle své přirozenosti a má být veden k tomu, aby si svá práva a své zájmy uvědomoval a podle toho jednal, tj. hájil je. Tyto myšlenky najdeme ve všech R. dílech, hlavně pak ve filozofických:

Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi

O společenské smlouvě – stát a společnost vznikají dohodou mezi lidmi a v jejich zájmu, společenskou smlouvou se každý člen společnosti zříká části svých práv ve prospěch celku (obce, státu) a prostřednictvím toho celku se podílí na vládě. A společenská smlouva (je základem státu) má být taková, aby zaručovala všem občanům právo na přirozený život, svobodu, rovnost atd.

Literární (umělecká) díla:

Julie neboli Nová Heloisa – sentimentální román v dopisech, dojemný příběh lásky šlechtické dcery Julie a jejího domácího učitele neurozeného původu Saint-Preux. Dle otcovy vůle se musí rozejít a Julie se provdá za urozeného muže. Učitel se vydá na cestu kolem světa. Po letech se znovu setkávají v přátelském kruhu, v jehož čele je Juliin manžel, vítězně procházejí touto mravní zkouškou – zde autor ukazuje zušlechťující sílu návratu k přírodě – žijí totiž na venkově, přirozeně, harmonicky, téměř idylicky. Navzdory předsevzetím a překonávání pokušení se přece jen schyluje k nevěře, jíž nakonec zabrání Juliina smrt po záchraně tonoucího syna. Román oblíben pro líčení a jemnou analýzu čistých citů (i když vypjatých, vášnivých), citovou oddanost, lyrickou melancholii i líčení přírody. Silně zapůsobil na tisíce mladých. Název inspirován tragickou láskou francouzského středověkého teologa a filozofa Pierra Abélarda (11.-12.st.) a jeho žačky Heloisy, známou právě z jejich korespondence. (Heloisa přinucena žít v klášteře, Abélard vykastrován)

Vyznání – posmrtně vydaná autobiografie s úvahami, inspirováno stejnojmenným dílem sv. Augustina, podnětem ale byl anonym (od Voltaira) o tom, jak R. naložil s vlastními dětmi. R. líčí svůj život s až udivující upřímností, nic nezatajuje, ani věci nepříjemné či intimní. Na příkladu vlastního života chce prokázat svůj názor, že člověk se rodí v jádru dobrý a že to, co jej kazí, je společnost. (Svou upřímností nutí čtenáře k přiznání, že nikdo z nás není bez hříchu.)