Baroko

Emil čili O výchově – pedagogický román, o výchově dětí v přírodě (od narození do dospělosti), důraz je kladen na rozvíjení přirozeného citu a smyslů, ani o víře se nemá vykládat, víra má přijít přirozeně, nezávisle na náboženských textech, vůbec knihy a učebnice jsou opomíjeny, jediná kniha, kterou autor Emilovi dává, je Robinson Crusoe (neboť bude dítě ponoukat, aby si samo všechno zjistilo…). Jednostranným uplatňováním svobodné výchovy a přirozeného vývoje autor narušuje tradiční zásadu systematičnosti. Kniha hned po vydání jako bezbožná odsouzena, pálena.

Život: narozen v Ženevě, pohnuté dětství (matka zemřela, otec ho záhy opustil), vyrůstal u strýce, vedl tulácký život (po Francii, Itálii, Švýcarsku), střídal studia a různá zaměstnání (sluha, písař, učitel hudby, toužil vyniknout jako skladatel), ne bezúhonný život, řada milostných dobrodružství, po 23 letech známosti se oženil se svou negramotnou družkou, s níž měl 5 dětí; ač velký teoretik výchovy, dal je posléze do nalezince (prý byly moc hlučné). Rušný život zakončil v Paříži, těžce nemocen, trpěl stihomamem. Závěr R. života zachytil německý spisovatel Lion Feuchtwanger v románu Bláznova moudrost.

Antoine – Francois Prévost (18.st.) – spisovatel, původně kazatel, napsal světoznámý román Manon Lescaut – s rysy sentimentalismu, příběh osudové vášnivé lásky mladičkého rytíře des Grieux k lehkomyslné, morálně narušené krásné Manon; psáno jako autobiografická zpověď rytíře. Který je ochoten obětovat kariéru, rodinné vztahy i čest; po mnoha dějových zvratech i prožitku vrcholného štěstí přichází neodvratně tragické vyústění – Manon umírá a des Grieux se vrací k všednímu životu. Svůj podíl na tragickém konci mají oba – Manon touží žít v přepychu a nevidí nic špatného na tom, že se proto prodává mužům, des Grieux zase není schopen opustit zcela konvence, své společenské postavení. Dílo ve své době odsouzeno ke spálení, nicméně inspirovalo četné umělce k dalšímu zpracování – opery (např. Puccini), film, veršovaná dramatizace – hra V. Nezvala (1940).

Německá literatura v období osvícenství a preromantismu

Gotthold Ephraim Lessing (18.st.) – dramatik, literární teoretik a kritik, básník, bajkář; hlásil se k osvícenství, svým uměleckým novátorstvím je blízký i preromantismu (hnutí Sturm und Drang), ovlivnil zejména divadlo:

- Zasloužil se o docenění originální, konvencemi nespoutané tvorby W. Shakespeara

- Odmítl lpění na klasicistních zásadách (např. 3 jednot, oddělování vysoké a nízké literatury)

- Psal tzv. měšťanské drama, tím se výrazně podílel (vedle D. Diderota) na vzniku nového dramatického žánru - činohry (= slučuje z tragédie vážnost a společenskou závažnost tématu (konfliktu), popř. i tragický závěr a z komedie všednost tématu a postav (charakterů), popř. komické prvky, psáno prózou):