Baroko

Římské elegie – lyrické básně s antickou tematikou

Konec 80.-pol.90.let 18.st. – z Výmaru vytvořil (po návratu z Itálie) jedno z duchovních center Evropy, podílel se na přestavbě výmarského zámku a divadla (které také 20 let řídil), věnoval se malířství, přírodním vědám: geologii, mineralogii, anatomii (objevil mezičelistní kost), zoologii, botanice, napsal studii o barvách (pojmy barvy teplé a studené pocházejí od něj). Byl stoupencem osvícenské monarchie, odmítl násilí VFR (s ideály VFR ale sympatizoval) a později nacionalismus osvobozeneckých hnutí.

1794–1805 – desetiletí přátelství a spolupráce s F. Schillerem (do Sch. smrti) bývá označováno jako klasické období německé literatury (výmarská klasika):

Viléma Meistera léta učednická, Viléma Meistera léta tovaryšská – 2 romány, výchovné:

Když se Goethe přesvědčil, že podléhání citům zabraňuje člověku překonat osobní krize a vyrovnat se s překážkami kladenými společností (viz u Werthera), rozhodl se mladé lidi ke schopnosti uskutečnit své sny a plány vychovat. Romány vypráví o životní cestě kupeckého syna. Při putování s hereckou společností poznává život a svět, léčí se z iluzí, mění se v praktického člověka, schopného sledovat nejen individuální zájem (zmoudřelý protějšek tragického Werthera).

Celý Goethův život byl naplněn láskou k ženám, opakovaná milostná vzplanutí vždy obnovovala jeho tvůrčí síly, i když jeho velké lásky (asi 6) většinou nešťastné.

Goethe často pobýval v Čechách, hlavně v západočeských lázních, sbíral u nás nerosty či horniny (proslavil tak jistou lokalitu a jistý chráněný útvar má název Goethova skalka, jeden nerost nazván podle něj goethit), stýkal se s našimi vědci, např. Dobrovským, našel zde poslední velkou lásku – odráží to básnické sbírky: Elegie z Mariánských Lázní, Trilogie vášně – vrchol milostné lyriky.

Faust (1.díl 1808. 2.díl 1832) – vrchol světového dramatu (dramatická báseň či veršovaná tragédie), výsledek 60 let práce a zrání, shrnuje a završuje jeho osobní životní filozofii, myšlenkově i kompozičně složité dílo, obsahuje mnoho filozofických, politických, etických i vědeckých myšlenek – je to velmi komplexní dílo. Velkolepé podobenství o věčném zápasu mezi dobrem a zlem, o touze člověka po vědění a smysluplném životě. V postavě Fausta postihl autor smysl lidského života v neustálém hledání a vyzdvihl tvůrčí a poznávací síly člověka.

Námět pochází ze staré lidové pověsti o učeném doktoru Faustovi, který v touze po poznání zaprodal duši ďáblu a propadl věčnému zatracení (Faust – historická postava z 15.-16.st., německý alchymista, dobrodruh, podezříván ze spolčení s peklem), 1. literární zpracování v 16. st. drama Angličana Ch. Marlowa, pak i v knížkách lidového čtení, loutková fraška. Goethe faustovský námět podstatně obohatil a myšlenkově prohloubil, představuje vrchol zpracování faustovské tematiky, ale i u něj se vyvíjela (drama Urfaust, drama Faust a Markétka). Faustovská tematika se objevuje i u dalších autorů, např. T. Mann - Doktor Faustus, opery – Berlioz, Gounod. Goethův Faust inspiroval M. Bulgakova k románu Mistr a Markétka.