Alexandr Sergejevič Puškin - Evžen Oněgin

Alexandr Sergejevič Puškin – Evžen Oněgin

V Puškinově nejznámějším veršovaném románu můžeme nalézt jak romantické, tak i realistické prvky. Je napsán tzv. „oněginskou strofou“ (= 14 osmislabičných nebo devítislabičných veršů, které se pravidelně opakují).

Oněgin - hlavní postava, šlechtic; člověk společenský, vzdělaný, schopný, ale povrchní, znuděný, lehkovážný, neschopný realizovat nic ze svých předsevzetí; připadá si na světě zbytečněTaťána - sentimentální, romantická, citlivá dívka, upřímná, skromná, důvěřiváOlga - veselá, koketní, lehkomyslná, žena LenskéhoLenský - žárlivý, snílek, básník

Evžen Oněgin je člověk velmi vzdělaný, milý a elegantní, ale zároveň také vychytralý, falešný, kladný skeptik a cynik. Mezi lidmi je však pro své kultivované vystupování oblíbený, a proto většinu svého volného času tráví ve společnosti - účastní se bouřlivých večírků, plesů, chodí do divadla, na balet... Velice také dbá na svůj bezchybný vhled, se kterým slaví takové úspěchy a kterému nemůže odolat snad žádná mladá dívka. Avšak po nějaké době ho plesy, zábava, dokonce i krasavice omrzí, zavírá se do sebe a prožívá životní nudu. Proto ho také řadíme do skupiny hrdinů nazvaných "zbyteční lidé" – viz Michail Lermontov. Jeho život se však mění, když mu umírá strýc, po kterém zdědil velký majetek. Vydává se tedy na vesnici, kde strýc dříve žil. Zde pokračuje ve své oblíbené činnost - nečinnosti. Sousedé ho nemají příliš v lásce, stejně jako statkáře Vladimíra Lenského, což je mladý básník a nadšený, naivní snílek.

Z těchto dvou povahově naprosto odlišných bytostí se stávají nerozluční přátelé. Lenský se Oněginovi svěřuje se svými životními osudy. Je totiž zamilovaný do Olgy Larinové, kterou zná už od malička. Její sestra Taťána je pravým opakem krásné, milé, veselé a společenské Olgy. Povahově je spíše plachá a mlčenlivá a vzhledově ne příliš krásná.

Jednoho dne, když Lenský jako obvykle jde navštívit svoji milou, chce svého přítele Oněgina seznámit s rodinou Larinových. Tento jediný večer , který Oněgin u Larinových stráví, způsobuje nejen rozruch v celé vesnici, ale i v Taťánině srdci. Taťána se do Oněgina zamiluje. Svěří se s tím pouze své chůvě, ale potom to už nemůže vydržet a rozhodne se Oněginovi napsat dopis, ve kterém mu vyjevuje své city. Během čekání na odpověď se Taťána trápí a není s ní žádná řeč, je jako nemocná. Když k nim Oněgin po několika dnech opět přichází, Taťána v naději běží za ním. Setkávají se v aleji. Tam jí Oněgin velmi opatrně odmítá. Vysvětluje jí, že by pro ni nebyl dobrým maželem. Po tomto odmítnutí se Taťána nemůže vzpamatovat, žije jakoby v jiném světě a doslova uvadá. Trpí hrůzostrašnými sny a předtuchami.