Alexandr Sergejevič Puškin - Evžen Oněgin
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
"Já píši vám - co mohu více?Co ještě mohu dodati?Teď vím, že máte právo sicemne pohrdáním trestati,leč věřím ještě, nešťastnice,že mne váš milosrdný soud,nemůže přece zavrhnout..."
IV. hlavaZačíná setkáním Taťány a Oněgina v aleji, kde Evžen odmítne lásku nesmělé a romanticky založené dívky, čímž ji velmi hluboce raní. Nicméně Taťána ho stále miluje a velmi se kvůli neopětované lásce trápí.
V. hlavaLenský a Oněgin jsou slavnostně pozváni na Taťániny jmeniny, kde Evžen otevřeně koketuje s Olgou, čímž nejenže ještě více ubližuje Taťáně, ale rozzuří svým chováním i svého přítele Lenského.
VI. hlavaŽárlivý Lenský vyzve Oněgina na souboj, ale sám je při něm zastřelen. Oněgin se zhrozí svého činu a vůbec všeho, co se na statku děje, a odchází ze vsi, aby se zbavil výčitek svědomí.
"Je zabit..." soused blábolí.Je zabit! Hrůzou toho slovauhranut, jako od hřbitovajde Eugen lidi zavolat.
VII. hlavaOlga se šťastně vdala za mladého Husara, romantický básník a snílek Lenský je v jejím srdci zapomenut a problémovou Taťánu posílá rodina do Moskvy v naději, že si tam děvče snadněji najde ženicha.
VIII. hlavaOněgin a Taťána se znovu po letech setkávají v Moskvě na jednom plesu. Taťána je provdaná za generála a Evžen si teprve teď uvědomí svou chybu a opravdově se do ní zamiluje. Napíše jí dopis, ve kterém se jí svěří se svou láskou a lituje svého dřívějšího chování, nicméně je jednoznačně odmítnut, přestože se Taťána netají s tím, že Evžena stále miluje.
"Já miluji vás (k čemu lháti?),však jiný už je mužem mým,a já ho nikdy nezradím."
IX. hlavaZtrápený Oněgin se odebere na cesty a projíždí křížem krážem celou Rus a obdivuje se krásám své země a přírody.
X. hlavaMnoho se z ní nedochovalo, protože ji Puškin částečně spálil v roce 1830. Odborníci se dodnes ohnivě dohadují o jejím obsahu , jisté je ale pouze to, že se jedná o verše se silným politickým podtextem kritizující soudobou politickou situaci v Rusku (nejspíše proto se jich Puškin snažil zbavit, věděl, že by nevyhovovaly režimu).
Kniha obsahuje i spoustu autorových vlastních úvah a zamyšlení, které odbočují od děje. Zamýšlí se zde například nad láskami svých mladých let, stavem ruských silnic nebo druzích vín a kocovin po nich přicházejících. Puškin se do jisté míry ztotožňuje s hlavní postavou, snaží se ospravedlnit a vysvětlit jeho místy nepochopitelné chování. Jako ideál ruské a své ženy vykresluje Taťánu - ze zasněné, nevýrazné a naivní dívky se stala dokonalá dáma se společností omotanou kolem prstu. Především ale vyzdvihuje jednu její vlastnost - věrnost.