Baroko

V 1. polovině 18. století měly mimořádný význam a ohlas zejména romány, v nichž se projevovaly jednak osvícenské myšlenky, jednak umělecké postupy, na něž později navázali klasikové realismu (jednoduše zárodky realistické umělecké metody).

Daniel Defoe (17.-18. stol.) – obchodník, podnikatel, žurnalista, spisovatel, téměř šedesátiletý napsal knihu, kterou se stal nesmrtelným:

- Robinson Crusoe (Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku) – dobrodružný román, v ich formě (jako by to psal sám Robinson) vypráví osudy trosečníka, který 28 let obývá pustý ostrov, na který byl vyvržen při ztroskotání lodi. Na pozadí dobrodružného příběhu autor klade závažnější otázky o smyslu lidské práce, o vztahu civilizace a přírody. Robinson od počátku jedná velmi racionálně, zavede do svého počínání řád, promýšlí všechny své kroky apod. Defoe chtěl oslavit nejlepší vlastnosti střední (podnikatelské, obchodnické) vrstvy, avšak čtenáři (záhy díky překladům po celém světě) to přijali a vnímali jako oslavu vlastností obecně lidských. V tomto duchu začaly vznikat tzv. robinsonády – žánr s motivy ztroskotání na pustém ostrově a dobrodružného života trosečníků (např. J. Verne) a četné adaptace, zejména pro mládež, u nás J. V. Pleva (1956) – psáno v er formě, zdůrazňuje exotičnost příběhu a lidské vlastnosti, které umožňují vyrovnat se s nástrahami světa, českému čtenáři bližší než originál; i když se zde trochu odráží realita socialistického Československa, je to dobré převyprávění. Pro dívky zase M. Majerová napsala román Robinsonka (1940).

Jonathan Swift (17.-18. stol.) – bývá považován za největšího anglického satirika, bojoval za práva Irů – psal protianglické články

- Gulliverovy cesty – filozofický, satirický, alegorický, utopický román; pod rouškou dobrodružného fiktivního cestopisu podává kritiku anglické společnosti i obecně soudobé evropské civilizace. Ve 4 dílech románu líčí námořní kapitán Gulliver své cesty do neznámých krajů: v 1. se po ztroskotání dostává do Liliputu mezi trpaslíky, ve 2. do země obrů, ve 3. do dalších absurdních zemí, např. létající ostrov, ve4. do země ušlechtilých inteligentních koní Hvajninimů (ideální říše, takové by mělo být lidstvo), jimž slouží Jahuové – mají podobu lidí a také všechny nectnosti lidí Gulliverova světa. Dílo patří k nejpronikavějším alegoriím a satirám světové literatury. Autor si dal práci s vykreslením detailů, výstižně charakterizuje všechny bytosti, barvitě popisuje, vtipně komentuje atd. Swift jako jeden z prvních spisovatelů ukázal, že příběhy a postavy nesmějí vypočítavě ilustrovat hlavní myšlenku díla, nýbrž že naopak idea díla musí z příběhu a z jednání postav nenásilně vyplynout.