6. Máj

Autor: Karel Hynek Mácha

Literární druh a žánr: poezie, lyricko-epická báseň

Téma: láska, oslava májové přírody, touha člověku po lásce a svobodě, nešťastný životní osud

Motiv: láska, sebelítost, příroda, smrt

Časoprostor: Máj, v noci a ráno před Vilémovou popravou, poté po 7 letech navštívení poutníkem – okolí Doks, pod kopcem Bezděz, u Machových jezer

Kompoziční výstavba: 4 zpěvy, 2 intermezza a věnování, chronologický a retrospektivní

Literární směr: romantismus

Jazykové prostředky:

Vyprávěcí způsob: spisovná čeština, jednoduché věty, důraz na zvukovou stránku verše

Vypravěč: er-forma, v závěru se mění na ich-formu

Typy promluv: přímá řeč, monolog, fialog, zvukomalba

O autorovi:

• Básník a prozaik

• Nejvýznamnější představitel českého romantismu

• Studoval filozofii na UK a práva

• Měl rád cestování, podnikal túry

• Ve své době nepochopen

• Životní láska – Eleonora Šomková

• Rád se toulal po zříceninách hradů a často je kreslil

Další díla autora:

• Cikáni

• Dílo

• Byl lásky čas

Další autoři z tohoto období:

• Karel Jaromír Erben – Kytice

• Josef Kajetán Tyl – Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka

• Jane Austenová – Pýcha a předsudek

Hlavní a vedlejší postavy:

• Vilém – loupežník, zabíjí svého otce, který svedl Jamilu, nevěděl, že je to jeho otec, viní společnost, cítí se nevinný, strašný lesů pán

• Jarmila – svedená, miluje Viléma a nechce bez něj být, páchá sebevraždu

• Hynek – symbol poutníka, sám autor, otřesen Vilémovým životem

• Otec Viléma – krutý, svede Jarmilu

Děj: ). 1. zpěv – počáteční lyrický popis večerní májové přírody střídán epickou linii, která polemicky navazuje na loupežnické příběhy, rozšířené v dobové zábavné četbě. Dále motivy lásky, nevěry a svedení. Člen Vilémovy loupežnické družiny připluje ke skále u břehu jezera, kde Jarmila očekává svého milého Viléma. Posel ji sděluje, že Vilém je ve vězení a druhý den bude odsouzen za vraždu svého otce, který Jarmilu svedl. Jarmila spáchá sebevraždu skokem do jezera. 2. zpěv – Vilémův pobyt a vnitřní úvahy ve vězení, jeho myšlenky na dětství, otce, loupežnický život, lidskou existenci a posmrtnou nicotu. 1. intermezzo – příroda tvořena sborem duchů očekává smrt Viléma v podobě návratu do lůna matky země. 3. zpěv – Vilém se ráno pře popravou loučí s pozemskou krajinou. 2. intermezzo – loupežníci oplakávají svého mrtvého vůdce. 4. zpěv – do děje vstupuje sám autor, který se po letech vrací na místo všech tragických událostí. Vyznává se, že nešťastný příběh milenců je alegorickým vyjádřením jeho vlastního životního pocitu