Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Baroko

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (56.27 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Představitelé klasicismu ve Francii

Vysoká literatura

Pierre Corneille (17.st.) – psal rytířské (hrdinské) tragédie, konflikty vyplývají ze střetnutí osobních citů s nadosobními povinnostmi, např. Cid – láska Rodriga-Cida a Chimény se střetá s povinností hájit čest svých rodin, Rodrigo za urážku svého otce zabije otce Chiménina; ona, ač Rodriga miluje, žádá pro něj trest, končí smírně zásahem krále – rozhodne, že mohou být sezdáni, neboť Rodrigo odčinil vinu svou udatností v boji proti Maurům. I když závažný konflikt nekončí tragicky, je zdůrazněna cena, velikost oběti, kterou chtěli milenci přinést (v duchu barokního klasicismu).

Jean Racine (17.st.) – psal psychologické tragédie, hlavní postavy – ženy, zobrazuje zhoubný vliv egoistických vášní, které ničí své nositele i jejich blízké, náměty z antiky, např. Faidra – o ženě trýzněné láskou k nevlastnímu synovi, on vyhnán, umírá, ona se otráví. Je zde sice zobrazena vášeň, ale jako něco zhoubného, tj. je poměřována mravními normami – pocit viny a špatné svědomí doženou hrdinku k přiznání a k sebevraždě.

Nízká literatura – bližší životní realitě, lépe vyjadřuje životní realitu

Moliere (17.st.) – (vl. jm. Jean Baptiste Poquelin, pseudonym proto, aby nedělal hanbu svým zámožným rodičům, neboť herectví společností opovrhováno) nejúspěšnější evropský autor komedií; dramatik, herec, režisér a ředitel divadelní společnosti, zpočátku kočovné, pak královské u dvora Ludvíka XIV. Přízeň krále mu pomáhala v konfliktech se šlechtou a církví, proti nimž často namířena jeho satira. Přízeň ale, jak to u absolutistických vládců bývá, vrtkavá, nakonec se proměnila v nepřízeň (viz drama M. Bulgakova – Moliere). Divadlu zasvětil celý život (napsal 33 komedií), zažil velkou popularitu i velké odmítnutí, opovržení, zemřel poté, co při hře na jevišti upadl do bezvědomí, církví proklet, pohřben tajně.

Dílo:

Jeho komedie vycházely z antiky, z lidových frašek a z commedie delľ arte; bývají označovány charakterové – ukázal (odhalil) podstatu lidských charakterů, které jsou ve všech dobách a systémech, proto jsou jeho postavy tak velkolepé – životné i nadčasové zároveň – ustálené typy, ale živé, odpovídající realitě a schopné vývoje, proměny. Staly se výraznými literárními typy, např. Harpagon – lakomec.

Komedie jsou většinou satirické, Moliere zesměšňoval vše, co mu připadalo nepřirozené či pokrytecké – nejrůznější lidské chyby – konfrontuje je se zdravým rozumem, přirozenou morálkou a čistým citem (ty vítězí, ty obhajuje, těm straní).

Tartuffe neboli Podvodník – pokrytecký, úlisný svatoušek, špicl, donašeč Svaté kabaly Tartuffe se vetře do domu bohatého měšťana Orgona; zavádí tam zásady asketického života, sám je však porušuje. Orgon mu bezmezně věří, nechá se jím ovládat, manipulovat, je zcela v jeho moci, má ho za svatého muže. Členové rodiny, kteří si uchovali zdravý rozum, marně Orgona varují. Orgon Tartuffovi svěří svůj majetek i kompromitující listiny. Teprve až potají vyslechne, jak mu Tartuffe svádí ženu, pochopí, že je to podvodník. Před žalářem a zkázou zachrání Orgona král, jehož moc přemůže intriky Svaté kabaly. Ve hře se odhalují praktiky a mocenské ambice tajných církevních společností. Moliere hru 2x přepracoval (tak, aby bylo od počátku jasné, že jde o podvodníka a zbožnost je jen maska, tj. ne že se ze zbožného vyklube podvodník), přesto konflikt s církví.

Témata, do kterých materiál patří