Karel Poláček - Bylo nás pět

Karel Poláček – Bylo nás pět

1892 Rychnov nad Kněžnou – 1945 Gleiwitz (Původně se předpokládalo, že zemřel v Osvětimi v plynové komoře, až v 90. letech se podařilo najít účastnici pochodu smrti Kláru Baumöhlovou, která potvrdila, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg, kde napsal krátkou divadelní hru, v níž svědkyně také hrála, a že se potom účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. Zde již neprošel selekcí a byl nacisty popraven.)

český spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista

začal psaním do humoristických časopisů (Štika venkova, Nebojsa – seznámil se s bratry Čapkovými), soudničky, fejetony – v Lidových novinách (1939 propuštěn pro židovský původ)

během okupace publikoval pod jménem malíře Vlastimila Rady

Terezín – Osvětim – Hindenburg - Gleiwitz

Charakteristika postav

Petr Bajza – hlavní hrdina a vypravěč, veselý, inteligentní, má velkou představivost, hraje na housle, syn majitele koloniálu, má staršího bratra Ladislava, který je na studiích, a malou sestru Mančinku

Tonda Bejval – Petrův spolužák, myslí si, že je vynálezce, má bláznivé nápady, lakomý

Čeněk Jirsák – Petrův kamarád, věřící, sbírá hříchy ke zpovědi

Éda Kemlink – další z kamarádů, má sestry Rafaelu a Viktorii a psa Pajdu, který krade v řeznictví buřty

Pepek Zilvar – kamarád z chudobince, několikrát propadl, vede „dospělé“ řeči, syn válečného invalidy a „vrchního“ žebráka

Kristýna – služka u Bajzů, „Rampepurda“(dříve „Rampušanda“ podle obce Rampuše, odkud pochází), všemu se směje

tatínek Bajza – majitel koloniálu se smíšeným zbožím, přísný

maminka Bajzová – laskavá, zmírňuje tatínkovu přísnost

pan Fajst – starý mládenec, moralista

Hlavní myšlenka

zobrazení světa dospělých dětskýma očima, bez krutosti a zla, které dětské oči nevidí, obraz maloměsta

Místo a čas děje

maloměsto (Rychnov nad Kněžnou), počátek 20. století

Vztah autora k textu

Karel Poláček napsal knihu v nejtěžších chvílích svého života, kdy čekal na transport do koncentračního tábora. Vzpomínal na krásné dětství prožité v Rychnově nad Kněžnou

Jazykové prostředky

jazyk – až přehnaně spisovný střídaný nespisovným a hovorovým, nářečí (prauda, nýčko), ich-forma, častá přímá řeč, knižní výrazy (pravil, nýbrž) – snažili se napodobovat dospělé

Slohový postup - vyprávěcí

Kompozice - dílo není rozdělené na kapitoly, ale na graficky vyznačené oddíly, psáno chronologicky

Literární druh - epika

Žánr - humoristický román pro děti i dospělé

Umělecký směr - česká próza mezi světovými válkami, tzv. demokratický proud

Znaky v díle

Komičnost – vyplývá především z jazyka – přirozené klukovské vyjadřování, slang, prolíná se s naučenou školskou češtinou, němčinou a nářečím – přirozený svět dětí, kritika nepřirozeného světa dospělých