Konec civilizace

Konec civilizace

Autor: Aldous Huxley
Rok vzniku: 1932 (v ČSL v roce 1933)
Celý název: Konec civilizace: aneb Překrásný nový svět
Originální název: Brave New World (původně přeloženo jako Konec civilisace)
Překlad: Josef Kostohryz a Dr. Stanislav Berounský
Vydání v ČR: Nakladatelství technické literatury & Horizont, Praha 1, 1970 (22. publikace)
Forma:

Literární žánr: antiutopický sci-fi román
Literární druh: epika
Jazykové prostředky: Kniha je psána z pohledu třetí osoby, obsahuje přímou, i když v mnohem menším měřítku, vnitřní řeč. V textu se občas objeví slova, která vymyslel sám autor pro tuto knihu (Bokanovskizace – jev způsobující pučení embrya a vytvoření až několika desítek naprosto identických embryí). Zároveň děj obsahuje vědecké výrazy, citáty od Shakespeara nebo slova v jazyce zuňi. Děj se posouvá chronologicky.

Obsah:
Děj: Příběh vypráví o divochovi jménem John, který se z divošské rezervace dostane od civilizovaného světa. Rezervace jsou pro civilizaci bezcenné oblasti, kde je tamějším lidem dovoleno žít podle sebe. Tito lidé nemohou být členy civilizace, jelikož se narodili a neprošli predestinačním cyklem. Kniha popisuje antiutopickou fikci civilizace budoucnosti, kde lidé nejsou rozeni, ale klonování a ve kterém jsou hlavními prvky života společnost, posun dopředu, spotřební život a soudružnost všech lidí. Je to společnost, kde je každý již vytvořen k obrazu své budoucnosti. Existuje kastovní systém (alfy, bety, gamy, delty, epsiloni), kde každý má své místo. K tomuto účelu je využívané jak genetické inženýrství, tak i psychologické postupy (hypnopedie – učení ve spánku). Hlavními motivy této dystopické společnosti je zavržení samoty a (pro nás) základních životních hodnot jako např. náboženství, rodina, monogamie, knihy, umění nebo jednotlivec.
V příběhu knihy se Bernard Marx a Lenina Crowneová dostanou do rezervace, kde potkají dva členy jejich společnosti, Lindu a Johna (matka a její syn) kteří v rezervaci před 20 lety uvízli. Tak se dostanou zpátky do Londýna, odkud pochází. John se setkává s tímto „překrásným novým světem, který mu jeho matka tak krásně popisovala. Avšak zjistí, že ideály tohoto světa jsou barbarské a pro něho naprosto nepochopitelné. Po Lindině smrti (předávkováním somou) se odebere do ústraní a začne žít v majáku daleko od civilizace, kde žije svým typickým způsobem života.

Postavy:
John – divoch, hledá své místo, syn Lindy a Ř.L.P, má rád Shakespeara, v mládí žil v rezervaci
Bernard Marx – alfa plus, vymyká se normám společnosti, malého vzrůstu, věří ve vyšší ideál
Lenina Crowneová – hezká, nalezne zalíbení v Johnovi, typická členka společnosti
Mustafa Mond – alfa plus, vrchní inspektor pro záp. Evropu, postava dobromyslného cenzora

Jak se svět změnil?:
Roku 1908 publikoval Sigmund Freud, zakladatel moderní psychologie, svou práci o sexualitě v našich životech. Freud je také považován za jednoho ze tří lidí, kteří vytvořili svým působením obraz novodobého světa (M. Koperník, Ch. Darwin, S. Freud). 1908 je také rok 1 po Fordovi (zkomolení slova Freud). Konec civilizace popisuje budoucnosti částečně inspirovanou Freudovým učením. Lidé se nerodí a nic jako rodina neexistuje. Celé 2 miliardy lidí žijících na zemi jsou naklonování a bokanoviskování. Tím, že jsou všichni lidé tvoření k obrazu nutnosti, se tato dystopická fikce od ostatních liší tím, že nic není zakazováno zákony, nýbrž je to považováno za společenské tabu. Stejně tak jako v Thajsku je nepřijatelné urazit královskou rodinu, je v této civilizaci nepřípustné být sám, či si samotu užívat. Kde cit jednotlivce klíčí, tam se komunita ničí. Právě pomocích takovýchto propagandistických veršů je udržován řád a pořádek věcí.