Král Lávra

Po gymnáziu vstoupil do kněžského semináře ( byl přesvědčen, že právě kněz může nejvíce působit na lidi, rozšiřovat český národní a vlastenecký život). Kvůli svým názorům z něj byl vyloučen. Tehdy začal psát epigramy ( s krutým vtipem a útočnými myšlenkami) na církevní dogmata a církevní morálku.

V roce 1843 odjel do Moskvy pracovat jako vychovatel. Po návratu zpět domů působil v redakci Pražských novin a jejich literární příloze Česká včela. Vydával také vlastní politický deník Národní noviny se satirickou přílohou Šotek, ty však byly zastaveny.

V roce 1859 se přesunul do Kutné Hory a začal vydávat časopis Slovan. V roce 1851 byl poslán do vyhnanství do Brixenu ( Tyrolsko), kde strávil 4 roky. Na návštěvu za ním přijela i manželka Julie s jejich dcerou. Později byl propuštěn pod příslibem, že již nebude publikovat, ani psát. Po návratu domů se dozvídá, že mu zemřela manželka a dcera byla předána do výchovy jeho švagrové. Krátce po svém návratu zemřel na tuberkulózu.

Jeho pohřeb se stal národní manifestací (Božena Němcová mu pokládá na hrob trnovou korunu). Pohřben je v Praze na Slavíně.

Psal v době národního obrození , které trvalo od 70. let 18. století do poloviny 19 století. České země prošly stejně jako Evropa procesem přeměny starých feudálně stavovských struktur v moderní občanskou společnost.
Došlo k velkému společenskému a kulturnímu hnutí, kdy se český národ hlásí

o svá práva a rozvíjí se česká kultura, nositelem národního obrození je česká buržoazie a inteligence.

Nejvýraznější feudální přežitky byly odstraněny reformami Marie Terezie a Jozefa II. Byl vydán tzv. toleranční patent, který povolil náboženskou svobodu některým nekatolickým vyznáním. Zrušilo se nevolnictví.
Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku.

Autor konkrétně patří do 4. etapy národního obrození, jsou to 50. léta 19. století a je to tzv. období dočasného potlačení národních snah.

Literatura se orientuje demokraticky a její metoda směřuje od romantismu

k realismu. Literáti se snaží vidět a zobrazit svět reálně, vyjadřovat se kriticky

k nedostatkům a zároveň podat nový obraz národního života.

Současně tvořícími autory jsou Božena Němcová, Současně tvořícími autory jsou například George Gordon Byron, Victor Hugo, Alexandr Sergejevič Puškin, Percy Bysshe Shelley, Jane Austenová, Walter Scott, Alexander Dumas st., George Sandová, Alfred de Musset, Novalis, bratři Grimmové, Božena Němcová, Karel Jaromír Erben, Josef Kajetán Tyl.