Milan Kundera - Žert

-postavy nemají věrohodnou a realistickou psychologii, ale jsou spíše loutkami v rukou osudu(resp.autora)

-novinářka Helena (sentimentální), křesťan Kostka(pojetí víry), Jaroslav(čistota a nezničitelnost slováckého folklóru)=kamarád Ludvíka z dětsví

OBSAH

Příběh začíná návratem Ludvíka Jahna do svého rodného městečka na Moravě, které mu díky dlouhému

odloučení již nic neříká, veškeré emoce, láska k rodnému městu a vzpomínky jsou zapomenuty. Teprve

později se mu vybavuje jeho charakter a příkoří, kterými musel projít. V celém příběhu se střídají

vzpomínky s krutou realitou.

Jednoho dne přijde za Ludvíkem Jahnem redaktorka z rozhlasové stanice, aby s ním jako s vědeckým

pracovníkem nahrála rozhovor. Po té, co se představí jako Helena Zemánková, manželka profesora

přednášejícího marxismus na univerzitě, dojde mu, že je to žena jeho bývalého spolužáka a jednoho z

hlavních lidí, kteří zapříčinili jeho utrpení. Vypráví o své lásce, o Markétce, idealistické svazačce. Strana,

komunismus, byl pro ni vším. Odmítala chtíč, zajímala se jen o ideologii. Jednou Ludvíkovi říkala, že má

pro něj překvapení.Myslel si, že snad její rodiče odjeli a tak budou moci být společně na chatě, kterou si Ludvík půjčil od svého kamaráda.Tím překvapením však bylo, že Markéta měla jet na čtrnáctidenní

stranické školení.On neskrýval své zklamání a ona jej považovala za krutého a sobeckého, bez cítění pro

stranu, národ a politické myšlení.

Ludvík měl značný smysl pro legraci, a protože Markétka byla velmi naivní, často si z ní utahoval. Ve

stejném duchu byla míněna i pohlednice, na které stál provokativní text:“Optimismus je opium lidstva[1],

zdraví duch páchne blbostí[2], ať žije Trockij[3]!“Pohlednice se však dostala do rukou fakultní svazácké

organizace a ta ji rozhodně nebrala jako žert. Ludvík byl prověřován, vyslýchán a podezírán ze spiknutí.

Nejdříve byl zbaven funkce ve svazu studentů na universitě a posléze, hlavně díky svému domnělému

kamarádovi Zemánkovi, vyloučen z KSČ a university, čímž se obrací naruby celý jeho život. I přes to mu

Markéta slíbila, že ho neopustí, i když ji k tomu Zemánek nabádal. Když ale zjistila, že Ludvíkovi

politické názory a aktivita není taková, jakou považovala za odpovídající, tak se s ním rozešla.

Protože byl vyloučen z fakulty a byl údajným nepřítelem strany, musel nastoupit na vojnu k „pétépákům“

– pracovní technický prapor (nepřátelé režimu, těžili v Ostravě uhlí, protože se režim bál jim dát zbraň).

Tam se seznámil se mnoha charakterově rozdílnými lidmi. Například s Jindřichem, který neustále posílal

manifesty Stalinovi a Trumanovi, Matloch uměl nádherně zpívat a nadávat, nebo takový Čeněk, který

studoval na výtvarné škole, kde byl za své kubistické dílo vyloučen. Vedle těchto byl u pétépáků také syn