Nikola Šuhaj loupežník

Nikola Šuhaj loupežník

O díle: Baladický román, který se odehrává ve vesnici Koločava v Zakarpatské Ukrajině. Nikola skutečně existoval, autor zde totiž nějakou dobu žil a seznámil se s ním, s jeho rodinou i s jeho přáteli. Děj se odehrává na konci světové války a v prvních poválečných letech. Autor zde dokázal mistrně spojit legendu a pohádkové motivy s realitou, nevypráví jen příběh, ale také popisuje nádhernou zakarpatskou přírodu a věrohodně vykresluje sociální problémy zdejší oblasti a soužití obyvatel různých národností. Prolínají se zde dvě dějová pásma: vlastní příběh Nikolův (skutečnost) a motiv lidové pověsti (legenda o jeho nezranitelnosti střelou). Autor užívá spisovnou češtinu (zastaralá a knižní slova) vypráví v re-fotmě.

Doba a místo děje: 1. světová válka a těsně po ní (tj. asi 1914-1919) - Koločava - v dřívějším Československu

Postavy:

Nikola Šuhaj - 18 let, loupežník

Petro Šuhaj - Nikolův otec

Juraj Šuhaj - 12 let, Nikolův mladší bratr

Eržika Dračová - 16 let

Ivin Drač - Eržičin otec

Juraj Drač - Eržičin bratr

Abram Beer - starý polský žid

Wolfovi - židi

Lenard Béla - strážmistr, Nikolův nepřítel

Ihnat Sopko - Nikolovi kamarádi a dřívější loupežníci

- Svozil - závodčí sedmihradský Němec - strojník

Obsah: Celý příběh je vsazen do už zmíněné zakarpatské Rusi. Tento kraj je zapomenutý, lidé jsou zde velmi chudí a jejich jedinou obživou jsou zdejší lesy, kde prý ještě žije Bůh a kde můžeme najít nejrůznější začarovaná místa, kam by nevkročil ani jelen, ani medvěd, ani člověk. Kniha má jako poslání vyjádřit oprávněné spravedlnosti lidí a touhu po svobodě.

Děj knihy začíná za války, kdy mladý Nikola Šuhaj a jeho německý kamarád utekli z fronty a schovali se v chýši jedné ruské ženy. Ta jim namíchala lektvar, díky němuž se od nich budou odrážet všechny kulky a nebude je možno zastřelit. Na oplátku jí slíbili, že si vezmou její dvě hloupé a zablešené dcerky. Na druhý den však zjistili, že je to čarodějnice, a tak ji zabili a utekli. Poté se rozešli každý svou cestou a nikdy se už nespatřili. Po válce se Nikola vrací domů do rodné Koločavy, kde také bydlí jeho milá Eržika, se kterou se pravidelně schází, a kterou velmi miluje. Jenže po válce je Koločava v totální bídě, a tak její obyvatelé začínají řádit. Vyrabují místní notářství a židovské obchody, sesadí starostu a nastolí nový řád. To se ale nelíbí četníkům, tak na ně druhý den posílají ozbrojenou eskortu vojáků, kterou je chtějí přinutit k poslušnosti. V tuto chvíli se však Nikola stává obávaným loupežníkem a zároveň legendou. Bohatým bere a chudým dává a nikdy nikoho – mimo sebeobranu nebo ze spravedlivé msty – nezabije. Se svými kamarády a mladším bratrem Jurajem přepadává poštovní vozy, bohaté Židy, krade zboží a peníze, které pak dává lidem. Četníci se ho pořád pokouší lapit, ale nedaří se jim to, tak lapí Eržiku. Přestože všechny, co s ním kdy promluvili, bijí a pronásledují, nikdo nejde proti němu. Nakonec četníci spolu s Židy vypisují odměnu na jeho hlavu. Nikolovi kamarádi se odměnou nechají zlákat – zčásti i proto, že zabil otce jednoho z nich. Vylákají ho na louku a jeden z jeho kamarádů mu zatne zezadu sekyru do hlavy a Nikola umírá. Nakonec však stejně žádnou odměnu nedostanou. Eržika se po jeho smrti znovu vdá a porodí jeho dceru Anču. Nikola je pohřben na Koločavském hřbitově, bez náhrobku a bez rakve, ale jeho legenda žije dál v Koločavských lesích.