Máj - Karel Hynek Mácha

Máj

Karel Hynek Mácha

Hlavní postavy

Vilém - loupežník, zamilovaný do Jarmily; žárlivý, pomstychtivý, nešťastný, smutný, otcovrah, viní společnost, cítí se být nevinný. Ve vězení myslí na Jarmilu a vzpomíná na své mládí. Dochází k závěru, že po smrti ho již nic nečeká.

Jarmila - krásná, nešťastná; zamilovaná do Viléma; poctivá, oddaně čeká na Viléma; svedena otcem Viléma, páchá kvůli lásce sebevraždu.

otec Viléma - nečestný; svůdce Jarmily

poutník Hynek - vystupuje ve 4. zpěvu, sám autor; zamyšlený, vrací se k Vilémovu popravišti, srovnává svůj osud s osudem Viléma. Mluví o sobě, o svém mládí a poznává, že mládí je již ztracené.

Farář a matka

Hlavní myšlenka

Zobrazit soudy a nevolnost lidí v tehdejší době. Lidé by se měli zamyslet nad možnostmi svobody a nezahazovat zbytečně svůj osud.

Taky láska dvou lidí, která na nesvobodu doplatila. Oslavuje se zde také krása májové přírody.

Vztah autora k textu

• postoj autora v díle je subjektivní; psáno er-formou

Jazykové prostředky, jazyk, verš

• Útvary jazyka: Spisovná čeština. Jazyk archaický, knižní, básnický.

• slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená.

• časté opakování slov máj, láska, den a noc.

• epiteton konstans - "bělavé páry, bledá tvář luny"

• epiteton ornans - "růžový večer, večerní břeh, jezero hladké"

• přirovnání - "co slzy lásky"

• metafora a personifikace - "jezero zvučelo tajný bol"

• oxymorón - "mrtvé milenky cit", "zbortěné harfy tón"

• metonymie - "hrdliččin zval ku lásce hlas"

• pleonasmus - "modrý blankyt"

• apostrofa - vězňův poslední pozdrav země

• gradace - "temná je noc, temnější mně nastává"

• kontrasty (tma x světlo)

• lexikální prostředky:

  • archaismy (Ach - ona, ona! Anjel můj!)

  • hovorové (Vstříc mu běží, zaplesá...)

  • syntaktické prostředky (A větru ranního - co zpěvu - líbé vání)

• zvukomalba:

  • libozvučné (Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas.)

  • nelibozvučné (řinčí řetězů hřmot)

  • epiteta (bělavé páry hynou)

  • inverze (v tiché se slzy celí rozplýváte)

  • gradace (Ó krásný - krásný věk!)

• gramatické zvláštnosti - autor neustále požívá pomlčky, ať už k vsuvce, ke zvýraznění nebo gradaci apod. (Zdaleka spěchá lid - vždy větší zástup ten - vždy větší - větší jest)

• řečnická otázka (Kdo srdci takému útěchy jaké dá?)

Slohové postupy v úryvku

• slohový postup vyprávěcí, popisný

• dialogy, monology, řeč postav přímá.

• typ verše: na začátku - jednoslabičná plnovýznamová slova na konci řádku (máj, hlas, ...) = jamb → zdůraznění; sylabotonický verš

• netypické prvky: rozdělení částí hudební terminologií

Kompozice

• jambický verš - verš začíná nepřízvučnou dobou - jednoslabičnými slovy (byl, o, a a dalšími)

• dílo je psáno jak chronologicky, tak retrospektivně (v mezizpěvech)