Nikolaj Vasiljevič Gogol - Revizor

PETROHRADSKÉ POVÍDKY – cyklus povídek, v nichž vystupují zajímavé a osobité figurky velkoměsta: v některých povídkách se objevují fantastické motivy. Mezi nejznámější povídky cyklu patří Plášť (úředník, skrblík. Kolegové ho donutí koupit si nový kabát, ale ten mu uteče a Botičkin umírá ve stesku), Podobizna, a Nos (o tom, jak týpkovi utekl nos, ale pak se probudí a zjistí, že ho má)

MRTVÉ DUŠE – údajně má být postava Čičikova inspirována Puškinovým vyprávěním, který tvrdil, že tahle postava existovala.

Původně zamýšlel trilogii, podle Božské komedie

Román, ve kterém se Pavel Ivanovič Čičikov rozhodne zbohatnout. Za své peníze chce koupit „mrtvé duše“ sedláků. Statkáři museli odvádět daň i za poplatníky, kteří zemřeli mezi dvěma sčítáními lidu. Čičikov by mohl, podle tehdejších zákonů, žádat o přidělení půdy zdarma v oblastech, které jsou málo zalidněné a to, po prokázání počtu „koupených“ sedláků. Jelikož se tito sedláci pokládali za živé až do dalšího sčítání lidu, mohl by za ně Čičikov inkasovat peníze

REVIZOR 1836

Je divadelní hra Komedie, jedna z vůbec nejčtenějších ruských her světového repertoáru.

Inspirován Puškinem (když byl omylem považován za někoho jiného)

Hra revizor je nejenom dílem o zkažené morálce, o úplatkářství, lidské hlouposti. Je současně satirickým a groteskním obrazem reálné společenské situace Ruska.

Kompozice:

• 5 dějství, kompozice je chronologická

• Nomen-omen

• Tipizový způsob mluvy

• Hovorový jazyk, eufemismy a vulgarismy

• Psychologicky propracované postavy

Děj Revizora se odehrává v malém ruském městečku na počátku třicátých let 19. století během 24 hodin. Ve hře vystupuje mladý bezvýznamný úředník Chlestakov, který se svým sluhou Osipem přijel do městečka již před čtrnácti dny, ubytoval se ve zdejším hostinci, v kartách prohrál všechny peníze a teď nemá na zaplacení útraty. Zároveň městský hejtman právě dostal dopis od přítele z Petrohradu, v němž se píše, že městečko navštíví nebo už navštívil revizor. Díky poštmistrovi, který pro své rozptýlení otevírá cizí dopisy, se o tom i ostatní úředníci města okamžitě dozvědí. Protože nemají čisté svědomí, neboť berou úplatky, kradou a všude je nepořádek, pochopitelně se revize obávají. Dva statkáři, Dobčinskij a Bobčinskij, jejichž jedinou životní náplní je běhat po městě a šířit jakékoliv (i neověřené) zprávy, ke kterým se dostanou, pokládají za revizora právě Chlestakova, a rychle rozšíří informaci o jeho příjezdu. Aby revize dobře dopadla, snaží se představitelé města Chlestakova podplatit.

Chlestakov dlouho nemůže uhodnout, proč se najednou setkává všude s takovou pozorností a úctou. Když pochopí, za jak významnou osobnost jej považují, plně využívá jejich hlouposti a protože je na mizině, rád přistoupí na jejich hru. Hejtman ho ubytuje ve svém domě, tváří se, že nic nevidí, když mu svádí manželku, a nakonec mu nabídne i ruku své dcery. Krajský sudí, poštmistr a školní inspektor mu poskytují „půjčky“ a všichni mu přinášejí různé dary. Chlestakov se vychloubá, jak je bohatý, kde všude byl a jaké má známosti. Při tomto smyšleném vyprávění o sobě jako o důležitém vysokém státním úředníkovi se tak rozohňuje, že se téměř plně vžívá do své nové smyšlené osobnosti. Kdyby se sluhovi Osipovi nepovedlo včas svému pánovi vysvětlit, že takový podvod se dlouho neudrží v tajnosti, byl by snad zcela klidně čekal na odhalení. Takhle namluví svým hostitelům, že odjíždí za svým bohatým strýcem pro svolení k sňatku a včas zmizí. Před svým odjezdem napíše dopis příteli, v němž se mu svěří s celou komedií, kterou s úředníky městečka sehrál. Dopis pochopitelně otevře poštmistr a hned s ním běží k hejtmanovi, který se mezitím oddává snům o tom, že jeho život, jakožto tchána tak významného muže, bude od nynějška jedinou slavností a hostinou. Hejtman i všichni ostatní strašně zuří, když v tom přichází městský strážník a oznamuje, že přijel skutečný revizor.