Nora - Domov loutek

Kristina Lindová – Kristina je dávná kamarádka Nory. Je vdova, které brzy zemřela matka. Proto se musela starat nejen o sebe, ale také o své mladší bratry. Proto je velice pracovitá, na což je po zásluze hrdá. Je ochotna udělat co je třeba.

doktor Rank – Doktor Rank je Torvaldův dobrý přítel, který tajně miluje jeho ženu. Je však vážně nemocný, což je spjato jeho dětstvím, kdy často marodil.

Vedlejší postavy:
Anna-Marie – stará chůva
Helena – mladá služebná
děti Helmerových = Ivar, Bob a Ema

Životopis autora:
Henrik Johan Ibsen se narodil 20. března 1828 v městě Skien na jihu Norska. Jeho otec byl podnikatel, původem z Bergenu. Když byl Henrik ještě mladý, jeho otec zbankrotoval a rodina přišla o většinu majetku. Teprve patnáctiletý Henrik odjel do Grimstadu, kde se stal lékárnickým pomocníkem. Tam měl aféru s lékárníkovou služebnou, ze které vzešlo na svět jeho nemanželské dítě. Ibsen se však k dítěti ani matce nehlásil, a podporoval je pouze výživným. To mělo na mladého Henrika silný vliv, který můžeme vidět v jeho hrách: problém následků našich činů a téma viny. V Grimstadu také zahájil svou básnickou kariéru. Zde také napsal své první drama, Catilina, které vzniklo v roce 1849.
V roce 1850 odjel do Kristianie (dnešního Osla), kde se pokusil dokončit vzdělání, avšak nesložil maturitu z aritmetiky a řečtiny. V této době vydával satirický časopis Manden, a napsal svou druhou hru, Mohyla. Jeho tvorby si všiml norský houslista Ole Bull, který mu nabídl místo režiséra a dramaturga v nově vzniklém Norském divadle v Bergenu. Ibsen byl zastáncem myšlenky skandinavismu (obdoba panslavismu) a kritikem politiky. V letech
1852-1853 podnikl cestu do Německa a Dánska, která měla na jeho tvorbu významný efekt. Poté působil v Kristiánském norském divadle, později v dánském divadle v Kristianii. Během 90. let podnikl ještě jednu, podstatně větší cestu po Evropě.

Charakteristika a vývoj Ibsenových děl:
V počátcích své tvorby se Ibsen zaměřoval na poezii, která se později dostala i do jeho dramat, která byla veršovaná. Jeho díla z období, kdy pracoval v Norském divadle, jsou spojena s tématy norské historie a mytologie, která byla jedním z klíčových motivů jeho her. Tato témata volil především z důvodů probuzení národního cítění v Norsku, kde právě probíhalo národní obrození. V tomto období dosahuje největší slávy jeho hra Nápadníci trůnu, popisující souboj Haakona Haakonsona a Jarla Skuleho o trůn. Současně však Ibsen píše i díla o současném životě, která se stala významnějšími pro jeho kariéru. V druhé polovině 60. let vznikají dvě významné hry, Brand (1866) a Peer Grynd (1867). Obě tato díla se věnují problémům norské společnosti 19. století. Další Ibsenova díla se vyznačují přechodem na prozaická dramata současnými tématy. Tato díla jsou dnes považována za jeho nejvýznamnější. Řadíme mezi ně Spolek mladých (1869) – kritiku politického života, Opory společnosti (1877) – popis tehdejší norské buržoasie, Nora (1879) – realistické drama o roli peněz v rodině, Divoká kachna (1884) a Rosmerholm (1886), v nichž se objevují prvky naturalismu a symbolismu.