OBRAZ DORIANA GRAYE

romantických ideálů, zamiluje se do Doriana, a to, že ji opustí vede k její sebevraždě

• James Vane: Sibylin bratr, miluje ji a slíbí vraždu tomu, kdo jí ublíží

DĚJ:

Příběh člověka, který se ve jménu věčného mládí rozhodl zbavit svého svědomí (člověk svému
svědomí neunikne, nic nemůže dělat beztrestně). Pojednává o vztahu umění, morálky a
skutečnosti. Román Obraz Doriana Graye je podobenstvím o duši člověka.

Malíř Basil Hallward maluje podobiznu krásného a nezkaženého mladíka Doriana Graye. Když se
Dorian seznámí s lordem Henrym Wottonem, nechá se oslnit jeho názory o fungování světa – to,
co hýbe světem, je prý krása a mládí. Henry lichotí Dorianovi, vyzdvihuje jeho krásu, ale zároveň
mu vystavuje její pomíjivost. Tvrdí, že právě pro pomíjivost mládí a krásy by si člověk, dokud je
mlád, neměl cokoli odpírat. Po dokončení obrazu Dorian z rozčílení, že dokonalý obraz bude
stále krásný, zatímco on sám bude stárnout, vyřkne přání, aby stárnul obraz za něho a on stále
zůstal takový, jaký je nyní. Jeho přání je naplněno. Z portrétu se stává zrcadlo Dorianovy duše,
obraz se mění a odráží hříchy, které Dorian Gray páchá. Pod Henryho vlivem se naivní Dorian
postupně mění ve zloducha, avšak Dorianova tvář zůstává beze změny, stále mladá a krásná
(Henryho názory se úplně rozcházejí s tehdejší dobou, nabádá Doriana k úplně jinému způsobu
života, než se mu snaží vnutit společnost).

Jednou se při náhodné návštěvě chudinského divadla zamiluje do herečky Sibyly Vaneové.
Doriana však spíše uchvátila pro role, které představovala v divadelních hrách než pro to, kým
byla doopravdy. Sibyla a nikdo z její rodiny před svatbou neznal ženichovo jméno (Sibyla mu říká
prostě jen „Princ z pohádky“). Sibylin bratr, James Vane, však tušil, že její neznámý ctitel jí ublíží
a přísahá, že jestli se tak stane, zabije ho. Dorian pozve na divadelní představení oba své přátele.
Sibyla však ten večer hraje příšerně. Dříve neznala nic než divadlo, ale teď, když je zamilovaná
doopravdy, milostné scény v Romeovi a Julii hraje nepřesvědčivě. Většina diváků v průběhu hry
opouští sál. Po představení přichází za Sibylou Dorian. Pohrdavě a krutě ji odmítne se slovy, že

svým příšerným výkonem zabila jeho lásku. Když kvůli němu Sibyla spáchá sebevraždu, vryje se
tento čin do tváře na obraze. Po prvním šoku, že je jeho přání skutečností, se brzy vzpamatuje
(dlouho netruchlí – „minulost je minulost“ – a smrt Sibyly je vlastně krásná – zemřela pro lásku k
němu! Když za ním druhý den přijde Basil, aby ho utěšil, nedokáže Dorianovu cynismu uvěřit.
Dorian se začne vrhat do stále rafinovanějších rozkoší včetně požívání drog a užívání si s ženami.
I další zločiny se zapisují pouze na plátno. Začíná si uvědomovat, že jeho hříchy nenese on, ale
jeho portrét. Ukrytý jej – to musí udělat. Nikdo nesmí tento obraz nikdy spatřit, aby nebyla
odhalena pravá podstata Dorianovy duše. Ani Basil – sám autor, který se mu nedávno vyznal k
citům, které do obrazu zachytil, jej nesmí vidět! Po několik let žije Dorian na výsluní společnosti.
Jeho krása a šarm jsou mu branou do nejužší smetánky. Je oblíbený a obdivovaný lidmi, kteří ho
málo znají a všichni, co ho poznají, skončí zničeni. Nic mu není odepřeno. Dorian se oddává
umění, stává se z něj ctěný sběratel.