OBRAZ DORIANA GRAYE

Postupně je společností nepochopen stejně jako Henry Wotton. Není schopen nalézt si přátele a
ti lidé, kteří byli dříve jeho přáteli, jím nyní opovrhují. Dorianův obličej je stále stejně krásný, ale
jeho špatnou duši odráží kouzelný portrét. Mladík ho zamkne, aby se k němu nikdo nedostal.
Basil Hallward se ho na pravdivost kolujících pomluv přišel zeptat osobně. Dorian mu podal
vysvětlení v podobě Basilova vlastního díla, teď již s ohyzdnou a sklíčenou postavou Doriana
Graye. Basil se pokoušel Dorianovi domluvit, aby změnil své chování, byl zase čestný a choval se
mile ke svým zbylým přátelům, ale Dorian ho v záchvatu zuřivosti (to Basil za to všechno může)
ubodal nožem – přitom ho svým způsobem miloval. Tělo dal potom za úkol zlikvidovat svému
bývalému příteli, chemikovi Allanu Campbellovi, který několik let nato spáchal sebevraždu.

Při jednom nočním výletu je Dorian málem zabit bratrem Sibyly, Jamesem (zaslechl, jak ho
někdo oslovuje „Princ z pohádky“ – tak mu říkala Sibyla), ale zachrání ho jeho mladistvá tvář.
Vypadal tak naivnější než na dvacet, a od smrti Sibyly uplynulo už 18 let. Dorian je z tohoto
setkání nadlouho v šoku.

Jamesane je však za několik dní při lovu zastřelen a Doriana zaplaví nová vlna radosti. Strach ze
smrti rukou bratra jeho dávné lásky tak pomine. Věděl, že je zachráněn. Dorian se snaží polepšit.
Neměl by, aby mu již bylo pomoženo. Opouští venkovskou dívku, aniž by ji zneuctil. Provedl něco,
o čem si myslí, že byl po letech první čestný skutek. Vede rozhovor s Henrym a zeptá se ho, co by
řekl na to, že Basila zabil právě on. Henry se vysměje. Zločin podle něj není pro lidi z vysoké
vrstvy. Patří spodině.

Dorian se podíval do zrcadla, které mu kdysi dal Henry. Rozbil ho a rozšlapal. Nechtěl myslet na
minulost. James Vane je pohřben, Alan Campbell se jedné noci zastřelil v laboratoři, smrt Basila
jej nemůže tížit – vždyť to on namaloval ten prokletý portrét. Začne nový život! Přece se zachoval
šetrně k té vesnické dívce. Bude už dobrý! Ale počkat – změní se portrét provedením toho
dobrého skutku? Už přeci nemůže být hrozný jako dřív! Kdyby žil odteď mravně, třeba by vypudil z
tváře všechny zbytky zlých vášní... Plížil se nahoru do šedé udírny. Vešel, zamkl za sebou, jak měl
ve zvyku. Odkryl závěs. Z hrdla se mu vydral výkřik děsu. Portrét se k lepšímu nezměnil. Naopak.
Oči se dívaly zchytrale a kolem úst měl vrásky pokrytectví. Uvědomil si pravdu. Dívku ušetřil jen z
ješitnosti, jen proto, aby poznal nové vzrušení. Portrét byl potřísněn krví – navíc zřetelněji než kdy
předtím. Má se snad ke všemu, co spáchal, přiznat? Nikdo mu neuvěří. Basilovo tělo je zničeno,
stejně jako jeho věci... Jediné, co proti němu svědčí, je jeho portrét. Ano – proč se i jeho
nezbavit? Portrét je obraz jeho svědomí – zničí ho tedy! Vzal nůž, kterým probodl Basila. Byl čistý,
několikrát ho očistil. Probodl jím obraz…ozve se hrozný výkřik. Personál domu se šel podívat, co
se stalo, a když vstoupili do místnosti, uviděli skvostný portrét jeho pána se vší krásou a