Ostře sledované vlaky

3

Ostře sledované vlaky - Bohumil Hrabal

pokojíku, vytáhl dvě břitvy, jednu zadlabal do štokrlátka a druhou položil vedle sebe, napustil si horkou vanu a pořezal si zápěstí
a koukal se jak se voda zbarvuje, hlava se mu naklonila a on ochutnal limonádu trochu slanou. Najednou ho zedník
podebral...Začátek toho všeho byla špatná první zkušenost, kterou prožil s Mášou u její strejdy Nonemana, pod plachtou na
fotografování. Původně byl mužský až k tomu mělo dojít a najednou zvadl a bylo se vším amen.Druhý den ráno celý ateliér
rozmetal nálet... a jako nápis za pět minut vše hotovo, ale s úplně jiným významem Miloš vešel do stanice a výpravčí Hubička
měl nohy na stole a spal, Miloš to taky znal, někdy je lepší, když to na člověka přijde si lehnout, ale správný výpravčí
podvědomě sleduje telegraf, vlaky a hned ví, jak zareagovat. Přišel přednosta stanice a Hubička hned v klidu vstal a šel na peron
vypravit projíždějící vlak. Na přednostu se slétli jeho holuby, zrovna se chystal,že je půjde vyčistit. Tenhle vlak převážel dobytek
na jatka, a to Miloš neměl rád, ty odumřelé nožičky, hladová zvířata. V poledne si uvařili polévku a dívali se na oblohu, do
místnosti vešel člověk se šedými kalhotami. Zeptal se, kde je přednosta. holubníku odpověděli Miloš s Hubičkou a on zařval a
víte, kdo já jsem ? Dopravní šéf Slušný ! Jak zařval tak Miloš mu zasalutoval, Hubička se zvedl a přednosta vběhl do místnosti
plný oděvů holubího trusu. Tak tohohle člověka chtěl Slušný povýšit na dopravní inspektora. Přijeli do stanice drezínou
vyšetřovat Hubičku, jak Zdeničce Svaté potiskal zadek a to ještě německými razítkami !!! Zdenička ochotně vyprávěla, jak hráli
na fanty a že ona pořád hrála a pak ji samotnou napadlo,že si lehne na stůl a bude čekat jaký to bude... Když pak drezína odjela,
tak zase pan přednosta křičel do světlíku, že inspektorská zahrádka je v prdeli. Když odjeli osobní vlaky výpravčí Hubička se
nahnul k Milošovi a zašeptal mu do ucha, že zítra mají spolu noční a kolem půlnoci projede nádražím nákladní otevřený vlak
naložených 28 vagónů střelivem a že nech celý ten vlak vyletí do vesmíru, podrobná instrukce teprve dostanou. Ten večer se
chystal pan přednosta na večeři ke Kinským. Pěkně se vyštafíroval a holuby polští rysové spokojeně vrkali a kroutili hlavičkami.
Osobní vlak vjel do stanice na stupínku stála Máša, krásná, čistá jako mléko. Řekla Milošovi, že ho má ráda a dala mu fotografii,
kde jsou oba jako děti v námořnickém oblečení a tisknou se k sobě a ptá se Miloše, kdy přijede a on říká, poznává a už píská a
vlak odjíždí. Hubička je nervózní z jeho vlaku a Miloš sní o Máš a cítím se jako chlap i si sáhne a představuje si, že ji také položí
na stůl a svléká a když je nahá, tak nevím, co s ní, protože ještě nikdy v ženě nebyl, jenom v matčině lůně. Miloš viděl, že paní
přednostová jde krmit šiškami housata a šel za ní do sklepa a chtěl po ní radu. Ona se celá rozklepala, že už je prý v přechodu a
Miloš ji řekl, že má ejakulatio preacox a že pan psychiatr mu doporučil, aby otřel parůžek o nějakou starší ženu. Paní
přednostová, mu řekla, že už s tím nechci mít nic společného a že mu to určitě půjde. V půlnoci přišla tyrolská žena v
rozepnutém hubertusu a držela v ruce malý balíček, jmenovala se Victoria Freie. Řekla, že je hodně unavená a Miloš ji odvedl
do přednosti kanceláře, kde již nabídl jeho krásné kanape a vše vypověděl o svém trápení a zkušené umělkyni Victoria ho
zasvětila a všechno kolem vybuchovalo...to byly asi nálety na Drážďany. Když se posadili na kanape, tak bylo roztržené vejpůl.
Oba si navzájem poděkovali. Do stanice přijel vlak s lidmi, kteří si zachraňovali holé životy. V tom už slyšeli jejich ostře sledovaný
vlak. Byli domluveni, že ho přibrzdí a pak pustí. Miloš mezitím s třaskavinou vylezl na semafor a čekal, vlak začal projíždět a on
počítal vagony, hodil třaskavinu na 14 vagon pěkně doprostřed. Chtěl jsem čekat na semaforu ty 4 minuty do výbuchu. Ale vtom
uviděl záblesk světla a ucítil ostrou bolest v rameni, také vystřelil uviděl německého vojáka, jak se skutálel do příkopu. Najednou
začal Miloš padat a zachytil se o semafor, pomalu začal padat peníze, klíče a ostatní věci z kabátu. Krev mu začal téci po krku.
Pak spadl vedle Němce, který neustále mluvil „ Mutti“ a přitom chodil na místě a hrabal v hlíně a sněhu. Měl prostřelené břicho
a Miloš plíce. Miloš už nemohl vydržet tu jeho chůzi, chtěl mu svázat nohy, ale on přetrhl provázek, kterým byl svázaný. Tak se
rozhodl, že mu prostřelí srdce, přiložil samopal na srdce a vystřelil, ale němec pořád mluvil a chodil, tak mu prostřelil oko a pak
už bylo ticho. A Miloš chrčel dál větší a větší množství krve. A přitom přemýšlel o tom, že kdyby se setkali v jiné době mohli si
spolu pěkně popovídat, ale takhle tu vedle sebe umírají, měli radši sedět doma na prdeli.