(rozbor) William Shakespeare - Hamlet

vyprávěcí způsoby

• chronologický

typy promluv (odlišení řeči postav od řeči vypravěče), v poezii charakteristika verše (druh, strofa, rým, schéma…)

• přímá řeč

• polopřímá řeč vyjadřuje vnitřní monolog nebo dialog propojený s pásmem vypravěče, vyjadřuje citové stavy postav, neodděluje se uvozovkami (např. Pavel sáhl po její ruce, ne, tady nemohou zůstat.)

• nevlastní přímá řeč je vnitřní monolog postavy, neodděluje se uvozovkami (např. Pavel sáhl po její ruce, pojď, tady nemůžeme zůstat.)

• pásmo vypravěče – promluva, kterou pronáší vypravěč (er-formou

• monolog – souvislá a nepřerušovaná promluva jedné postavy, není součástí dialogu

  • typické Hamletovy dlouhé filozofické monology, dlouhé monology, prudké dialogy, Hamlet: 2 roviny vážný/šílený

• dialog – promluva dvou a více postav; rozhovor

III. část

(charakterizovat)

jazykové prostředky a jejich fce v textu;

• jednotlivá slova vyhledat, pojmenovat a citovat (uvést ukázky)

• rozlišit: slova spisovná – neutrální (pes), hovorová (spacák), knižní (oř), básnická = poetismy (luna), archaismy – slova zastaralá (hvozd), historismy – slova označující zaniklé skutečnosti (palcát), neologismy – slova nově utvořená (Smuténka), přechodníky – archaické tvary sloves (vstávajíc), citoslovce (kšá, hú, hrrr), termíny – odborné názvy (pálená cihla), slova přejatá (snowboard, ateliér),

• slova nespisovná – obecná čeština (von, pěknej), citově zabarvená slova (zlatíčko, kretén), nářeční – slova vázaná na území (šufánek), slang – mluva zájmové skupiny (perón, tělák), argot – mluva spodiny společnosti (háčko = heroin), vulgarismy – hrubé, společensky nevhodné, vulgární výrazy + zdůvodnit, proč je autor využil např. navození atmosféry historické epochy, napodobení mluvy mládeže, navození básnické atmosféry, přiblížení prožitku postavy, realistické zachycení mluvy na vsi,…

• dvojsmysly, prolínání filosofických úvah o minulosti se soudy o každodenním životě, sarkastické poznámky (hrobník nad Ofélií), prvky tragické i komické, satirické, patos, slovní hříčky

tropy, figury + jejich fce ve výňatku (příznakové prostředky a jejich význam v textu, tropy, figury, větná výstavba)

• řečnické otázky

• hyperboly, přirovnání

• komické prvky nejsou odděleny od tragických, častá jsou obrazná pojmenování, objevují se i personifikace, epiteton, metafory, oxymórony. Objevují jmenné tvary přídavných jmen, citově zabarvené výrazy, inverze

• nalézt, pojmenovat a citovat (uvést ukázky) tropy: metafora – nepřímé pojmenování na základě vnější podobnosti (hlad - nejlepší kuchař), metonymie – nepřímé pojmenování na základě vnitřní souvislosti (půjčil si Kunderu), personifikace – zosobnění (stromy šeptaly), přirovnání – porovnání dvou jevů se společným rysem (ošklivá jak noc), epiteton – básnický přívlastek (nejčokoládovější čokoláda, krutopřísný vtip), hyperbola – nadsázka (sto let v šachtě žil), eufemismus – zjemnění nepříjemné skutečnosti (usnout navěky = zemřít), dysfemismus – zhrubění skutečnosti (pazoura = ruka), oxymóron – nelogické spojení slov (mrtvé milenky cit), synekdocha – záměna části za celek (přišel o střechu nad hlavou), ironie – řečené je myšleno obráceně (Tobě to ale sluší!)

• figury: - určují se pouze v poezii, epizeuxis = opakování téhož slova krátce za sebou, anafora = opakování slov na začátku veršů, epifora = opakování slov na konci veršů, epanastrofa = opakování slova na konci jednoho a na začátku druhého verše